ÚTERNÍ GLOSY 20.07.2004
Miroslava Macka
Stále ještě ministr zdravotnictví Kubinyi předložil svoji "reformu" zdravotnictví, která by se dala nazvat reformou velmi polovičatou a značně vnitřně neprovázanou, takže by způsobila jen to, že by do zdravotnictví plynulo bez podstatnějšího užitku ještě více peněz - proto se nakonec jeví předložená "reforma" doktoru Rathovi z České lékařské komory "sympatickou". Nejpůvabnější na ní ovšem je, že k ní ministr má ještě "připravenu i variantu s nulovou spoluúčastí pacienta."
Myslím, že nic nedokazuje jeho nekompetentnost více než tato "dvojvariantnost".
V těchto dnech vychází 2.číslo nového měsíčníku PRO 51, do kterého jsem přispěl opět poněkud ironickou glosou. Tu z minulého čísla najdete v příštích řádcích. Dnes také vychází v Lidovkách můj text o stávající okurkové sezóně, vyplněné sestavováním vlády.
Text z minulého čísla PRO 51:
Vzhůru ke šťastným zítřkům!
Spousta lidí nedá dopustit na poklidný život, život bez velkých změn, zvratů a revolucí, život plynoucí stejným tempem stejným směrem, život nevzrušivý, nenáročný, selankovitý. Málokdo si však uvědomuje, jak by jeho ideál vypadal v praxi, co by se dělo, kdyby se jeho současný život pomaličku, polehoučku vyvíjel směrem posledních let.
Nabízím tedy pohled do takové nepříliš vzdálené budoucnosti, řekněme někam k roku 2017, při zachování vývojových trendů dneška.
Lehce spočítáte, že v tomto roce by tu - při vývoji nezaměstnanosti v posledních letech - bylo 50% nezaměstnaných a při současném vývoji nárůstu státních úředníků by se i jejich počet vyšplhal na stejnou úroveň, tedy opět na 50%.
S takovým složením obyvatelstva by se ovšem žilo jedna báseň: úředníci by si, vzhledem ke své síle, lehce vymohli ročních 31 platů, čímž by se pochopitelně neuvěřitelně zvedla nejen jejich životní úroveň, ale také spotřeba a zpětný výběr daní. Také každodenní život by byl mnohem jednodušší, neboť množství úředníků by množstvím vyhlášek zregulovalo veškeré problémy. Kupříkladu každodenní akce Kryštof na tisících místech republiky by dozajista způsobily, že všichni jedoucí nezaměstnaní a úřední řidiči by stáli a byli kontrolování, čímž by se promptně vyřešil problém přecpaných dálnic a silnic, o ušetřených miliardách na jejich údržbu ani nemluvě. Lidé bez řidičáku by pak trávili veškerý čas na zmnožených úřadech, požadujících po nich další a další potvrzení, výkazy, přiznání a potvrzení o potvrzeních, což by zase s okamžitou platností vyřešilo problém bytových loupeží, krádeží aut, prostituce a dalších negativních jevů, neboť kdo čeká na úřadu, až na nepatrné výjimky neloupí, nekrade a nesmilní.
Nastal by ovšem i nebývalý rozvoj kultury, neboť takové množství úřadů a úředníků by se muselo nějak odlišit a tak by nezaměstnaní designéři měli plné ruce práce s návrhy hlaviček úředních papírů a razítek, což je, jak jistě uznáte, doposud umělecky docela pole neorané.
Vždyť třeba graficky ztvárnit logo a název úřadu Nejvyšší koordinační úřad krajských koordinačních úřadů veřejné správy se sídlem v Praze, krajská pobočka v Olomouci, detašované pracoviště Šumperk, odloučené pracoviště Loštice, je úkolem hodným těch nejproslulejších grafiků . A že by takový a podobné úřady vznikly, na to vezměte jed. Vždyť co jich je už dnes!
Také nezaměstnaní by se snažili a při své síle by dozajista prosadili dávky v nezaměstnanosti, dosahující 120% průměrného úřednického (jiné by přece nebyly) platu. To by opět neuvěřitelně pozvedlo jejich životní úroveň a domácí spotřebu. Takové množství nezaměstnaných by ovšem vyžadovalo ohromné množství rekvalifikací, pochopitelně pouze na místa úředníků, aby byla vždy okamžitá náhrada za každého zasloužilého zesnulého.
I na politické scéně by se velmi vyjasnilo, neboť strany, mající ve svém programu cokoliv jiného než větší dávky v nezaměstnanosti a vyšší platy státních zaměstanců, by byly velice rychle vyzmizíkovány totálním nezájmem voličstva. Pochopitelně by se hodně zjednodušily volební kampaně, neboť by proti sobě v každých volbách stáli jen sociální demokraté a komunisté, předhánějící se (tak jako dnes), kdo slíbí více dávek a vyšší platy. Vítězil by (opět tak jako dnes) ten, kdo by měl větší drzost slibovat a kdo by měl více billboardů s počítačově do mrtva vyžehlenými tvářemi kandidátů. Osobně bych vsadil na ČSSD, neboť Špidlu k tomuto účelu netřeba graficky nijak upravovat.
Jistě jste si uvědomili, že v této úvaze přece jen něco chybí, nějaký drobný detail, maličkost, ba přímo prkotina, bez které by ovšem tyto světlé zítřky nefungovaly. No ovšem, máte pravdu. Peníze. Finance. Prostředky. Kde na to vzít? Ale přece i tahle otázka je dnes (alespoň pro státní zaměstnance a nezaměstnané) uspokojivě vyřešena: žilo by se prostě na dluh, stejně jako dnes. Jen dluhy by byly přiměřeně k vyššímu počtu státních úředníků a nezaměstnaných vyšší, ale koho to zajímá? Státní úředníky a nezaměstnané to přece nezajímá ani dnes. A nikdo jiný by tu v roce 2017 přece nebyl.
A co říká k dnešku František Ladislav Čelakovský, který samozřejmě neznal televizní Sedmičky:
Milostný párku v přepodivné kráse!
Jazyk můj ztěží tvoje ctnosti vypoví,
Vás chválí lépe staročeské přísloví,
jenž dí, že obé dobré, hus i prase.
Myslím, že nic nedokazuje jeho nekompetentnost více než tato "dvojvariantnost".
V těchto dnech vychází 2.číslo nového měsíčníku PRO 51, do kterého jsem přispěl opět poněkud ironickou glosou. Tu z minulého čísla najdete v příštích řádcích. Dnes také vychází v Lidovkách můj text o stávající okurkové sezóně, vyplněné sestavováním vlády.
Text z minulého čísla PRO 51:
Vzhůru ke šťastným zítřkům!
Spousta lidí nedá dopustit na poklidný život, život bez velkých změn, zvratů a revolucí, život plynoucí stejným tempem stejným směrem, život nevzrušivý, nenáročný, selankovitý. Málokdo si však uvědomuje, jak by jeho ideál vypadal v praxi, co by se dělo, kdyby se jeho současný život pomaličku, polehoučku vyvíjel směrem posledních let.
Nabízím tedy pohled do takové nepříliš vzdálené budoucnosti, řekněme někam k roku 2017, při zachování vývojových trendů dneška.
Lehce spočítáte, že v tomto roce by tu - při vývoji nezaměstnanosti v posledních letech - bylo 50% nezaměstnaných a při současném vývoji nárůstu státních úředníků by se i jejich počet vyšplhal na stejnou úroveň, tedy opět na 50%.
S takovým složením obyvatelstva by se ovšem žilo jedna báseň: úředníci by si, vzhledem ke své síle, lehce vymohli ročních 31 platů, čímž by se pochopitelně neuvěřitelně zvedla nejen jejich životní úroveň, ale také spotřeba a zpětný výběr daní. Také každodenní život by byl mnohem jednodušší, neboť množství úředníků by množstvím vyhlášek zregulovalo veškeré problémy. Kupříkladu každodenní akce Kryštof na tisících místech republiky by dozajista způsobily, že všichni jedoucí nezaměstnaní a úřední řidiči by stáli a byli kontrolování, čímž by se promptně vyřešil problém přecpaných dálnic a silnic, o ušetřených miliardách na jejich údržbu ani nemluvě. Lidé bez řidičáku by pak trávili veškerý čas na zmnožených úřadech, požadujících po nich další a další potvrzení, výkazy, přiznání a potvrzení o potvrzeních, což by zase s okamžitou platností vyřešilo problém bytových loupeží, krádeží aut, prostituce a dalších negativních jevů, neboť kdo čeká na úřadu, až na nepatrné výjimky neloupí, nekrade a nesmilní.
Nastal by ovšem i nebývalý rozvoj kultury, neboť takové množství úřadů a úředníků by se muselo nějak odlišit a tak by nezaměstnaní designéři měli plné ruce práce s návrhy hlaviček úředních papírů a razítek, což je, jak jistě uznáte, doposud umělecky docela pole neorané.
Vždyť třeba graficky ztvárnit logo a název úřadu Nejvyšší koordinační úřad krajských koordinačních úřadů veřejné správy se sídlem v Praze, krajská pobočka v Olomouci, detašované pracoviště Šumperk, odloučené pracoviště Loštice, je úkolem hodným těch nejproslulejších grafiků . A že by takový a podobné úřady vznikly, na to vezměte jed. Vždyť co jich je už dnes!
Také nezaměstnaní by se snažili a při své síle by dozajista prosadili dávky v nezaměstnanosti, dosahující 120% průměrného úřednického (jiné by přece nebyly) platu. To by opět neuvěřitelně pozvedlo jejich životní úroveň a domácí spotřebu. Takové množství nezaměstnaných by ovšem vyžadovalo ohromné množství rekvalifikací, pochopitelně pouze na místa úředníků, aby byla vždy okamžitá náhrada za každého zasloužilého zesnulého.
I na politické scéně by se velmi vyjasnilo, neboť strany, mající ve svém programu cokoliv jiného než větší dávky v nezaměstnanosti a vyšší platy státních zaměstanců, by byly velice rychle vyzmizíkovány totálním nezájmem voličstva. Pochopitelně by se hodně zjednodušily volební kampaně, neboť by proti sobě v každých volbách stáli jen sociální demokraté a komunisté, předhánějící se (tak jako dnes), kdo slíbí více dávek a vyšší platy. Vítězil by (opět tak jako dnes) ten, kdo by měl větší drzost slibovat a kdo by měl více billboardů s počítačově do mrtva vyžehlenými tvářemi kandidátů. Osobně bych vsadil na ČSSD, neboť Špidlu k tomuto účelu netřeba graficky nijak upravovat.
Jistě jste si uvědomili, že v této úvaze přece jen něco chybí, nějaký drobný detail, maličkost, ba přímo prkotina, bez které by ovšem tyto světlé zítřky nefungovaly. No ovšem, máte pravdu. Peníze. Finance. Prostředky. Kde na to vzít? Ale přece i tahle otázka je dnes (alespoň pro státní zaměstnance a nezaměstnané) uspokojivě vyřešena: žilo by se prostě na dluh, stejně jako dnes. Jen dluhy by byly přiměřeně k vyššímu počtu státních úředníků a nezaměstnaných vyšší, ale koho to zajímá? Státní úředníky a nezaměstnané to přece nezajímá ani dnes. A nikdo jiný by tu v roce 2017 přece nebyl.
A co říká k dnešku František Ladislav Čelakovský, který samozřejmě neznal televizní Sedmičky:
Milostný párku v přepodivné kráse!
Jazyk můj ztěží tvoje ctnosti vypoví,
Vás chválí lépe staročeské přísloví,
jenž dí, že obé dobré, hus i prase.