STŘEDEČNÍ GLOSY 16.06.2004
Miroslava Macka
Jak to vypadá, špičkám vládních stran po volebním šoku rychle otrnulo a zřejmě se rozhodli zastrčit hlavy do písku a vyčkávat, až se bouře přežene. Zda je do vystrčených zadků členská základna po zásluze nakopne, je ve hvězdách, neboť i pro ně je současný stav s vyšlapanými chodníčky ke zdrojům veřejných peněz rozhodně lepší, než jakýkoliv možný příští.
Jak je též vidět, dělá Špidla vše pro to, aby se udržel - a tak můžeme čekat jeho docela trapný konec kariéry: do funkce ministra spravedlnosti najmenuje zemanovce Koudelku, jeho bývalí věrní si najednou vzpomínají na podivné věci (exministryně Součková na to, že prosazoval vyplacení peněz firmě Diag Human) a lze očekávat další a další podivuhodnosti.
Mimochodem, už to, že Špidla přijal před časem právníka Diag Humanu Oršulu večer v Kramářově vile, beze svědků a bez zápisu o jednání, je věc, která je na okamžitý odchod z funkce. Kupodivu česká "intelektuální" vrstva žádné happeningy na Václaváku s výzvami "Děkujeme, odejděte", najednou nekoná a nekoná.
Mimochodem, už to, že Špidla přijal před časem právníka Diag Humanu Oršulu večer v Kramářově vile, beze svědků a bez zápisu o jednání, je věc, která je na okamžitý odchod z funkce. Kupodivu česká "intelektuální" vrstva žádné happeningy na Václaváku s výzvami "Děkujeme, odejděte", najednou nekoná a nekoná.
Olomoucká městská policie doprovázela se zapnutými majáčky dvě superstar, Anetu a Šárku, při jejich cestě Olomoucí na setkání s fanoušky. Místní hlídací psi demokracie, zeptejte se, prosím, olomoucké městské policie za mne, zda tuto policejní jízdu zaplatili pořadatelé a nebo ze svých daní olomoučtí občané, včetně těch, kteří s podobnými soutěžemi a akcemi nechtějí mít nic společného?
Můj článek z Lidovek:
Povolební snění s očima otevřenýma
Skončily historicky první volby do Evropského parlamentu, volby s velice nízkou volební účastí, protože se " ODS nepodařilo zmobilizovat voliče proti vládní koalici" (Vl.Špidla), volby, které "ukázaly, jak málo občany zajímají politické strany"(televize Nova), volby, před nimiž ČSSD "činila dobře, ale nedovedla to voličům sdělit" (Gross), volby, v nichž KDU -ČSL byla "jediná vládní strana, která neztratila přízeň svých voličů"(Kalousek), volby, po nichž předseda US-DEU "navrhne předsednictvu své odstoupení"(Mareš). Volby, jak račte vidět z vrchu zaznamenaného, sice do parlamentu evropského, ale reakcemi politiků stoprocentně, ryze, blábolivě české.
Jak moc rád bych ovšem žil ve světě, v němž by nevolila děsivá menšina občanů, neboť by ze zkušenosti věděli, že jejich hlas v součtu něco zmůže a nebude prošustrován buď na oltáři snah získat koryta za každou, sebevyšší koaličněslepencovou cenu, nebo se zcela rozpustí v moři velmocenských zájmů a v němž by jim navíc systém voleb, reflektující počátek 21. století, umožňoval volit mnohem pohodlněji, odkudkoliv, například i písemně, když už ne elektronicky.
V němž by předseda nejsilnější vládní strany po jakýchkoliv prohraných volbách, po takto zřetelném negativním zhodnocení svého dosavadního výkonu, ve druhé vteřině po ohlášení výsledků sekáčsky odstoupil ze všech stranických a vládních funkcí.
V němž by se narychlo k volbám vzniklé politické strany se všemi funkcemi a cíli politických stran pokrytecky nenazývaly sdruženími a hnutími "nezávislých". V němž by nebylo třeba okecávat a pomocí reklamních agentur lépe "prodávat" politické činy, neboť ty by mluvily svými výsledky samy za sebe.
V němž by se političtí bezpáteřníci nechlubili svými stabilně velmi průměrnými, byť často právě bezpáteřností dobře zúročenými výsledky. A v němž by politik prostě odstoupil, aniž by své odstoupení komukoliv "navrhoval".
Moc rád bych ovšem také žil ve světě, v němž bych si mohl z patřičně typograficky upraveného volebního lístku vybrat a zaškrtnout dvacetčtyři kandidátů dle svého gusta, bez ohledu na jejich deklarovanou politickou příslušnost či nepříslušnost, zato s ohledem na jejich schopnosti a pracovitost.
Ovšem vůbec nejraději bych žil ve světě, v němž by se žádné volby do Evropského parlamentu nekonaly, neb by se konat nemusely: Evropa by v něm byla "prostě" jen světdílem bez hranic, s volným pohybem občanů, práce, kapitálu a idejí, k čemuž pochopitelně pranic není zapotřebí různých evropských komisí, rad, parlamentů, ústavy a společných zákonů, nařízení, vyhlášek, kvót, omezení, dotací a dalších přerozdělování, sloužících, jak jinak, jen k ochraně různých silných zájmových skupin před tvrdou konkurencí zcela volného trhu osob, práce, kapitálu a idejí.
Ale dost snění! Vždyť pravdivý, moc pravdivý je vtip o meditaci Khona s Roubíčkem o případné emigraci nad roztočeným globusem s Khonovým závěrečným povzdechem: Roubíček, nemaj tam ňákej jinej glóbus?
A tak zbývá jedno jediné: hned zítra se pustit do mravenčí, nevděčné, mnohdy sisifovské práce a dál přesvědčovat lidi, že nového globusu netřeba, je jen zapotřebí dát do pořádku ten starý. A že jedinou demokratickou cestou takové změny (byť u vědomí toho, že nejsilnějším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s voličem, jak moudře poznal a zaznamenal Winston Churchill a proto u vědomí toho, že nejlepším, byť dnes nedosažitelným způsobem vlády je osvícená diktatura) je uplatnění antické moudrosti, že nelíbí-li se nám stávající pořádky, je zapotřebí změnit zákonodárce. Našlápnuto je těmito volbami docela dobře.
Povolební snění s očima otevřenýma
Skončily historicky první volby do Evropského parlamentu, volby s velice nízkou volební účastí, protože se " ODS nepodařilo zmobilizovat voliče proti vládní koalici" (Vl.Špidla), volby, které "ukázaly, jak málo občany zajímají politické strany"(televize Nova), volby, před nimiž ČSSD "činila dobře, ale nedovedla to voličům sdělit" (Gross), volby, v nichž KDU -ČSL byla "jediná vládní strana, která neztratila přízeň svých voličů"(Kalousek), volby, po nichž předseda US-DEU "navrhne předsednictvu své odstoupení"(Mareš). Volby, jak račte vidět z vrchu zaznamenaného, sice do parlamentu evropského, ale reakcemi politiků stoprocentně, ryze, blábolivě české.
Jak moc rád bych ovšem žil ve světě, v němž by nevolila děsivá menšina občanů, neboť by ze zkušenosti věděli, že jejich hlas v součtu něco zmůže a nebude prošustrován buď na oltáři snah získat koryta za každou, sebevyšší koaličněslepencovou cenu, nebo se zcela rozpustí v moři velmocenských zájmů a v němž by jim navíc systém voleb, reflektující počátek 21. století, umožňoval volit mnohem pohodlněji, odkudkoliv, například i písemně, když už ne elektronicky.
V němž by předseda nejsilnější vládní strany po jakýchkoliv prohraných volbách, po takto zřetelném negativním zhodnocení svého dosavadního výkonu, ve druhé vteřině po ohlášení výsledků sekáčsky odstoupil ze všech stranických a vládních funkcí.
V němž by se narychlo k volbám vzniklé politické strany se všemi funkcemi a cíli politických stran pokrytecky nenazývaly sdruženími a hnutími "nezávislých". V němž by nebylo třeba okecávat a pomocí reklamních agentur lépe "prodávat" politické činy, neboť ty by mluvily svými výsledky samy za sebe.
V němž by se političtí bezpáteřníci nechlubili svými stabilně velmi průměrnými, byť často právě bezpáteřností dobře zúročenými výsledky. A v němž by politik prostě odstoupil, aniž by své odstoupení komukoliv "navrhoval".
Moc rád bych ovšem také žil ve světě, v němž bych si mohl z patřičně typograficky upraveného volebního lístku vybrat a zaškrtnout dvacetčtyři kandidátů dle svého gusta, bez ohledu na jejich deklarovanou politickou příslušnost či nepříslušnost, zato s ohledem na jejich schopnosti a pracovitost.
Ovšem vůbec nejraději bych žil ve světě, v němž by se žádné volby do Evropského parlamentu nekonaly, neb by se konat nemusely: Evropa by v něm byla "prostě" jen světdílem bez hranic, s volným pohybem občanů, práce, kapitálu a idejí, k čemuž pochopitelně pranic není zapotřebí různých evropských komisí, rad, parlamentů, ústavy a společných zákonů, nařízení, vyhlášek, kvót, omezení, dotací a dalších přerozdělování, sloužících, jak jinak, jen k ochraně různých silných zájmových skupin před tvrdou konkurencí zcela volného trhu osob, práce, kapitálu a idejí.
Ale dost snění! Vždyť pravdivý, moc pravdivý je vtip o meditaci Khona s Roubíčkem o případné emigraci nad roztočeným globusem s Khonovým závěrečným povzdechem: Roubíček, nemaj tam ňákej jinej glóbus?
A tak zbývá jedno jediné: hned zítra se pustit do mravenčí, nevděčné, mnohdy sisifovské práce a dál přesvědčovat lidi, že nového globusu netřeba, je jen zapotřebí dát do pořádku ten starý. A že jedinou demokratickou cestou takové změny (byť u vědomí toho, že nejsilnějším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s voličem, jak moudře poznal a zaznamenal Winston Churchill a proto u vědomí toho, že nejlepším, byť dnes nedosažitelným způsobem vlády je osvícená diktatura) je uplatnění antické moudrosti, že nelíbí-li se nám stávající pořádky, je zapotřebí změnit zákonodárce. Našlápnuto je těmito volbami docela dobře.
A Niccoló Machiavelli, jakoby k současné vládě:
Ti, kterých je málo, drží vždy spolu.
Ti, kterých je málo, drží vždy spolu.