STŘEDEČNÍ GLOSY 5.05.2004
Miroslava Macka
Dnešní titulek v Lidovkách "Sněmovna tají, kolik jednotliví poslanci loni utratili za letenky" bych opět přeformuloval: "Soudruh ten a ten (ani jeho jméno článek neuvádí!) z kanceláře Poslanecké sněmovny odmítá prozradit, kolik peněz dáváme poslancům na jejich létání do práce."
Sdělený důvod tohoto utajení je také půvabný: bezpečnostní důvody.
Samozřejmě i létající poslanci ( nejvíce nalétal v roce 2002 sociální demokrat Turek - 63 x trasu Praha - Ostrava či Ostrava - Praha) mají první třídu vlaku zdarma a dostávají k platu 28.000.- na benzin.
Řešení je jasné: donutit poslance, aby si cestovné hradili ze svých platů. A pokud odmítnou, defenestrovat příštím nezvolením.
Sdělený důvod tohoto utajení je také půvabný: bezpečnostní důvody.
Samozřejmě i létající poslanci ( nejvíce nalétal v roce 2002 sociální demokrat Turek - 63 x trasu Praha - Ostrava či Ostrava - Praha) mají první třídu vlaku zdarma a dostávají k platu 28.000.- na benzin.
Řešení je jasné: donutit poslance, aby si cestovné hradili ze svých platů. A pokud odmítnou, defenestrovat příštím nezvolením.
Pražská organizace US- DEU na zítřek zve na kobereček stranické vedení, neboť populatita této vládní strany je na polovině popularity Dolly Buster. Důvod tohoto stavu je ovšem nasnadě: pro občany je pornoherečka Dolly Buster dvakrát důvěryhodnější než pánové z Unie svobody, což je při pohledu na jejich vládní politiku zcela pochopitelné. Jiných důvodů hledati netřeba.
Jak se chovají a budou chovat velmoci v EU velmi názorně předvádí francouzský prezident Chirak: vystoupil s názorem, že by v nové, dosud nepřijaté evropské ústavě byla klausule, že nepřijetí této ústavy znamená konec členství v EU.
Nadále pak tvrdím, že pokud Velká Británie a menší státy budou úspěšně likvidovat německo-francouzské pokusy o všeobecné zavedení socialismu v EU na věčné časy, EU se nakonec rozpadne.
Nadále pak tvrdím, že pokud Velká Británie a menší státy budou úspěšně likvidovat německo-francouzské pokusy o všeobecné zavedení socialismu v EU na věčné časy, EU se nakonec rozpadne.
Ekonom Volksbank CZ Vladimír Pikora tvrdí, že naším vstupem do EU se zvýší zahraniční obchod a dojde ke snížení jeho současného schodku. Peter Havlík z Vídeňského institutu srovnávacích hospodářských studií ovšem tvrdí pravý opak: české vývozy budou mnohem nižší než dovoz zahraničního zboží a služeb.
Kde dva odborníci, tam tři odborné názory, říká klasik. Já bych v tomto případě ovšem spíš dal na Petera Havlíka.
Kde dva odborníci, tam tři odborné názory, říká klasik. Já bych v tomto případě ovšem spíš dal na Petera Havlíka.
Můj včerejší článek z Lidovek:
O dvou popuzujících zprávách a Svátku práce.
Málokdy mne něco tak nadzvedlo jako dvě zprávy z posledních dnů. Ta první zněla, že Fond národního majetku musí na základě výsledku rozhodčího řízení zaplatit společnosti bývalých manažerů ostravské Nové huti dvě miliardy korun, neboť předčasně a neoprávněně zrušil smlouvu, podle níž měli za jistých podmínek získat 15 % akcií této společnosti. A tak jsem začal uvažovat, která část budovy nebo která skříň či které vodovodní trubky FNM tu ohromnou sumu zaplatí a kde na to asi vezmou.
Správná a spravedlivá formulace pochopitelně měla znít jinak: "Tito a tito konkrétní úředníci Fondu národního majetku na základě politického rozhodnutí těchto a těchto politiků rukou společnou a nerozdílnou porušili právoplatnou smlouvu a tak způsobili škodu dvě miliardy korun. Na úhradu této škody jim propadne veškerý jejich majetek a dále budou do konce svého života splácet tuto škodu veškerými vydělanými penězi po odpočtu životního minima."
Patřičné smlouvy, jejich vypovězení a vůbec veškeré papírování kolem tohoto případu, a tedy zodpovědné osoby, se přece dají na FNM dohledat.
Takové řešení by mělo dva efekty: jeden zanedbatelný a jeden nezanedbatelný. Tím zanedbatelným by bylo, že namísto toho, aby každý občan tohoto státu musel na základě mizerné práce konkrétních úředníků vypláznout dvě stovky a předat je společnosti Petrcíle, musel by oželet sumu přece jen trošičku, pranepatrně menší.
Tím podstatným a nezanedbatelným efektem by bylo, že by okamžitě ustala mizerná rozhodnutí úředníků, neboť nic nemotivuje člověka k solidní práci víc, než možnost ztráty vlastních peněz. Vlastních, třikrát podtrhuji, neboť již staří Čechové věděli, že " z cizího krev neteče".
Druhá zpráva je obdobná: celníkům z Břeclavi, obviněným z přijímání úplatků od řidičů kamionů, "se nepodařilo" doručit výpovědi a protože celnice byla k našemu vstupu do EU zrušena, bude se jim vyplácet až do konce života "výslužné" ve výši 6.000.- Kč měsíčně.
A opět ta navýsost popuzující formulace "se nepodařilo".
Vždyť přece tento úkol, tuto pracovní povinnost měl na starosti někdo, kdo je za to placen a jen zásluhou jeho mizerné práce "se to nepodařilo". A opět chybí ve zprávě to podstatné - informace o tom, že tito konkrétní lidé škody, způsobené jejich mizernou prací, postupně uhradí namísto nás všech.
Efekty by byly opět dva, stejné jako výše řečené.
A pokud chcete použít protiargument, že takové logické a spravedlivé vyústění není vzhledem k našim zákonům možné, nabízím na místě řešení, které dobře znali již staří Římané: Nelíbí se vám zákony? Změňte zákonodárce.
Svátek práce až na komunisty neslaví dnes už téměř nikdo a je to škoda. Neboť valná část toho, co nám na světě umožňuje, usnadňuje a zpříjemňuje život, je výsledek práce rukou a hlav a čas od času by bylo záhodno to připomenout. Říkám si však, zda to ignorování Svátku práce není výsledkem nejen špatných vzpomínek na nucené průvody a povinné jásání, ale také důsledkem toho, že čím dál tím více lidí nepracuje, ale beztrestně parazituje na těch, pro které není práce nutností, ale životní náplní.
Za sebe jsem tento problém vyřešil oslavou soukromou, a to oslavou prací: celý den jsem pracoval a zušlechťoval zahradu, která se mi, na rozdíl od většiny lidí, které ze svých daní, tedy svojí prací, živím a šatím, za mou péči, snahu a dřinu odvděčí. Ti lidé mi kupodivu většinou nadávají.
O dvou popuzujících zprávách a Svátku práce.
Málokdy mne něco tak nadzvedlo jako dvě zprávy z posledních dnů. Ta první zněla, že Fond národního majetku musí na základě výsledku rozhodčího řízení zaplatit společnosti bývalých manažerů ostravské Nové huti dvě miliardy korun, neboť předčasně a neoprávněně zrušil smlouvu, podle níž měli za jistých podmínek získat 15 % akcií této společnosti. A tak jsem začal uvažovat, která část budovy nebo která skříň či které vodovodní trubky FNM tu ohromnou sumu zaplatí a kde na to asi vezmou.
Správná a spravedlivá formulace pochopitelně měla znít jinak: "Tito a tito konkrétní úředníci Fondu národního majetku na základě politického rozhodnutí těchto a těchto politiků rukou společnou a nerozdílnou porušili právoplatnou smlouvu a tak způsobili škodu dvě miliardy korun. Na úhradu této škody jim propadne veškerý jejich majetek a dále budou do konce svého života splácet tuto škodu veškerými vydělanými penězi po odpočtu životního minima."
Patřičné smlouvy, jejich vypovězení a vůbec veškeré papírování kolem tohoto případu, a tedy zodpovědné osoby, se přece dají na FNM dohledat.
Takové řešení by mělo dva efekty: jeden zanedbatelný a jeden nezanedbatelný. Tím zanedbatelným by bylo, že namísto toho, aby každý občan tohoto státu musel na základě mizerné práce konkrétních úředníků vypláznout dvě stovky a předat je společnosti Petrcíle, musel by oželet sumu přece jen trošičku, pranepatrně menší.
Tím podstatným a nezanedbatelným efektem by bylo, že by okamžitě ustala mizerná rozhodnutí úředníků, neboť nic nemotivuje člověka k solidní práci víc, než možnost ztráty vlastních peněz. Vlastních, třikrát podtrhuji, neboť již staří Čechové věděli, že " z cizího krev neteče".
Druhá zpráva je obdobná: celníkům z Břeclavi, obviněným z přijímání úplatků od řidičů kamionů, "se nepodařilo" doručit výpovědi a protože celnice byla k našemu vstupu do EU zrušena, bude se jim vyplácet až do konce života "výslužné" ve výši 6.000.- Kč měsíčně.
A opět ta navýsost popuzující formulace "se nepodařilo".
Vždyť přece tento úkol, tuto pracovní povinnost měl na starosti někdo, kdo je za to placen a jen zásluhou jeho mizerné práce "se to nepodařilo". A opět chybí ve zprávě to podstatné - informace o tom, že tito konkrétní lidé škody, způsobené jejich mizernou prací, postupně uhradí namísto nás všech.
Efekty by byly opět dva, stejné jako výše řečené.
A pokud chcete použít protiargument, že takové logické a spravedlivé vyústění není vzhledem k našim zákonům možné, nabízím na místě řešení, které dobře znali již staří Římané: Nelíbí se vám zákony? Změňte zákonodárce.
Svátek práce až na komunisty neslaví dnes už téměř nikdo a je to škoda. Neboť valná část toho, co nám na světě umožňuje, usnadňuje a zpříjemňuje život, je výsledek práce rukou a hlav a čas od času by bylo záhodno to připomenout. Říkám si však, zda to ignorování Svátku práce není výsledkem nejen špatných vzpomínek na nucené průvody a povinné jásání, ale také důsledkem toho, že čím dál tím více lidí nepracuje, ale beztrestně parazituje na těch, pro které není práce nutností, ale životní náplní.
Za sebe jsem tento problém vyřešil oslavou soukromou, a to oslavou prací: celý den jsem pracoval a zušlechťoval zahradu, která se mi, na rozdíl od většiny lidí, které ze svých daní, tedy svojí prací, živím a šatím, za mou péči, snahu a dřinu odvděčí. Ti lidé mi kupodivu většinou nadávají.
A Henry Hazlitt:
Ironií regulace nájemného je, že čím méně je realistická, krutější a nespravedlnější, tím horlivější budou argumenty pro její pokračování.
Ironií regulace nájemného je, že čím méně je realistická, krutější a nespravedlnější, tím horlivější budou argumenty pro její pokračování.