STŘEDEČNÍ GLOSY 7.01.2004

"Tak nám zabili Jana Masaryka", řekli čeští kriminalisté na základě jednoho jediného znaleckého posudku. I kdyby to tak skutečně bylo, čemuž - vzhledem k osobním vzpomínkám Masarykových přátel a blízkých osob na jeho deprese a slova o sebevraždě - příliš nevěřím, šlo by už o příliš pozdní poznání, které by pro nás mělo obdobnou informační hodnotu jako zjištění, kdo zabil v Olomouci posledního Přemyslovce.
A tak si říkám, zda by se kriminalisté, léta na "případu Jan Masaryk" pracující, neměli věnovat spíše současné a tento případ ponechat jen a jen historikům.

Jak to tak vypadá, loňská čísla o kriminalitě v Praze nebudou o nic lepší než čísla předloňská, ba možná budou v lecčems i horší. Populární ministr vnitra a policejní prezident nám to ovšem dozajista vysvětlí tak, aby se to pranic nedotklo popularity chlapecky se usmívajícího Grosse. Začíná to být k smíchu, od kterého je jen krůček k hořkému pláči.

Chci pro všechny kvalitní a dostupnou zdravotní péči, říká titulek rozhovoru Práva se současnou ministryní zdravotnictví Součkovou. Je nejvyšší čas vysvětlit paní ministryni, že stále platí, že zdravotní péče, která je dostupná a kvalitní, nemůže být "bezplatná", zrovna ta jako péče dostupná a "bezplatná" nemůže být kvalitní a péče "bezplatná" a kvalitní pak nemůže být dostupná.
A paní ministryně by měla vědět, že ve vládě Špidly a jeho gangu žádnou systémovou "nebezplatnou" zdravotní péči neprosadí a neprosadí. A na protest odejít.

Loňský rok patřil k nejteplejším patnácti rokům za 232 let pravidelných měření v pražském Klementinu. Jeho průměrná teplota byla 11,16 stupně Celsia, nedosáhla ovšem na rekord roku 2000, jehož průměrná teplota byla 11,93 stupně. Pro příznivce teorie, že za současné oteplování může člověk a jeho globální aktivity, dodávám další údaj: stejně teplé jako rok loňský byly roky 1811 a 1868.

Konzervativec Michael Howard napsal ve svém politickém krédu pěkná slova, z nichž mě nejvíce zaujala následující:
Nevěřím, že něčí chudoba je způsobena bohatstvím jiných.
Nevěřím, že něčí neschopnost je způsobena schopností jiných.
Nevěřím, že něčí nemoc se zhoršuje zdravím jiných.
Děkuji příteli Jiřímu Hodačovi za zaslání originálního textu a doporučuji každému, aby si toto trias čas od času připomněl. A také jej šířil dál, je to zatraceně zapotřebí.

Čtenář glos O.V. mi zaslal následující text: Podpůrným důkazem pro domněnku, že se život na Marsu stal obětí špidlovského
hospodaření levicové vlády, je fakt, že se této nešťastné oběžnici dodnes
říká "Rudá planeta".

Můj text ze včerejších Lidovek:

Přesně na Tři krále přichází většinou ten čas, kdy Vaše novoroční předsevzetí, že konečně zhubnete patřičná kila, konečně přestanete popíjet více nežli je zdrávo, konečně odložíte cigarety a konečně začnete pravidelně cvičit, běhat, učit se anglicky nebo německy, více se věnovat dětem, psu či manželce, berou pravidelně za své.
Úpřímně řečeno, nikdy jsem nechápal, kde, kdy a proč se tento zlozvyk novoročních předsevzetí vlastně vzal. Kdo či co nutí dospělé lidi zrovna v tento určitý čas k takovému vybičování zbytků pevné vůle? Snad nedostatek ultrafialového a připojeného korpuskulárního záření v zimních měsících, předvánoční nákupní orgie, vánoční přejídání a silvestrovská nemíra alkoholu, dohromady vybuzující špatné svědomí? Ale i to se mi zdá slabým spouštěcím mechanismem pro tak halasně deklarované, demonstrativní, jednorázové vzepětí.
Nebo snad je Nový rok jakýmsi symbolem samospasitelného předělu? Ale i nepříliš moudrý člověk by měl přece vědět, že půlnočním posunutím ručičky do nového, navíc zcela umělým počítáním označeného roku, se nic, ale pranic nezmění, že tato změna bude mít na náš život stejné, tedy nulové důsledky jako utopení boha Peruna na Rusi, tak jak je popsal Karel Havlíček Borovský.

Staří lidé umírali, děti se rodily,
hodní lidé pracovali a ochlasti pili.

Mladí lidé pospíchali, staří šli pomalu,
na každou špatku radosti přišla špetka žalu.

Kdo měl málo, tomu braly velké pijavice,
moudrých lidí bylo málo, ale hloupých více.

A to zdaleka nemusíte sdílet jeho fatalistický názor na důvod tohoto jevu "Neboť svět je pořád stejný, lidé ho nezmění, plivni si stokrát do moře, ono se nezpění", abyste mu dali za pravdu.
Vysvětlení této novoroční "nezměny" však lze nalézt u jiného básníka, anglického romantika Percyho Bysshe Shelleyho, v jeho veršovaném klenotu "Zítřek".

Kam spěcháš, zítřku milovaný?
Ať silný, slabý, starý, mladý,
ať chudý, hloupý, studovaný,
vždy každý vidí jen tvé klady.
Však přinášíš - ta pravda pálí,
co z dneška jsme ti zanechali.

Co z těchto veršů ovšem hlavně vyplývá? Pryč s novoročními předsevzetími!
Chcete být hubenější? Tak se bez čekání na Nový rok, teď hned, bez svátečních řečiček, přestaňte přejídat a začněte se více hýbat. Chcete méně pít? V této vteřině, ne na Nový rok, odložte tu skleničku. Chcete přestat kouřit? V tomto okamžiku zlikvidujte krabičku cigaret, co máte u sebe a novou si nekupujte. Chcete se konečně naučit anglicky? Ihned, bez prodlení, zamiřte do nejbližší jazykové školy, přihlaste se a už dnes večer se naučte prvních deset slovíček. Chcete cokoliv dalšího? Teď hned se do toho dejte!
A nikde o tom nemluvte, nechlubte se s tím, nedávejte si žádná předsevzetí, prostě "jen" KONEJTE. Zítra to bude znát.
A ještě poslední naučení: neučiníte-li tak, nestěžujte si. Ani na osud, ani na stát, ani na nikoho jiného.

A Rochefoucauld k dnešku?
Láska je jako život: trvá-li příliš dlouho, zmizí slasti a zůstanou strasti.