PONDĚLNÍ GLOSY

Napadá mne jeden jediný důvod, proč Miloš Zeman ostře zaútočil na premiéra Špidlu a ministra vnitra Grosse a vyzval soustraníky k jejich "humánnímu utracení", ačkoliv oba dva vyzdvihl do jejich současných funkcí právě on.
V rámci vnitrostranického boje v ČSSD totiž počal Špidla (a policie pod Grossem) likvidovat zemanovské křídlo (a hlavně jeho podpůrné skupiny v pozadí, napojené na penězovody jednotlivých ministrestev) důslednou kriminalizací jejich aktivit.
A Zeman je dostatečně inteligentní, aby věděl, že takto z láhve vypuštěný džin se obtížně vrací zpět a že dříve nebo později může dojít na zvažování jeho trestní odpovědnosti za různé prapodivnosti během jeho vlády.

Návrh plošné sociální dávky namísto důchodu a různých podpor, se kterým během víkendu přišel stínový ministr financí ODS Vlastimil Tlustý, je zapotřebí ještě velmi dopracovat. Co takhle znovu oprášit systém negativní daně?

Opět se rozhořel boj mezi ministryní zdravotnictví Součkovou a kraji o dluhy nemocnic, ke kterým se nikdo nechce znát. Ministryně zdravotnictví, namísto aby intenzivně připravovala reformu zdravotnictví, která by konečně zavedla ve zdravotnictví vládu zdravého rozumu, připravuje však zákon, který by krajům zabraňoval jej užít alespoň v rámci krajů. Pozoruhodné.

Na mnohou žádost čtenářů těchto glos, kteří z různých důvodů nečtou mé články v Lidových novinách přetiskuji zde ten z minulého týdne.
Již staří Římané - jistě ze zkušenosti - dobře věděli, že v době vnějšího či vnitřního ohrožení státu je demokracie velmi špatnou metodou odvrácení hrozícího nebezpečí, neboť již z podstaty jde o metodu pomalou a plnou kompromisů, v situaci ohrožení tedy neúčinnou a proto nebezpečnou. I řešili takové případy ústavní diktaturou: se svolením senátu byl jmenován na dobu šesti měsíců diktátor s neomezenou pravomocí zákonodárnou, výkonnou i soudní ( a samozřejmě s pomocníky), který po splnění svého úkolu, pominutí nebezpečí nebo nejdéle po šesti měsících byl opět povinen vzdát se své funkce.
Myslím, že moudrý parlament by v současnosti uznal, že Česku v nepříliš vzdáleném budoucnu vnitřní ohrožení státu hrozí, neboť žití na dluh dříve či později zákonitě musí skončit kolapsem s nevypočitatelnými, a tedy nebezpečnými následky a urychleně by proto přijal zákonnou úpravu, která by umožňovala takového diktátora na půl roku jmenovat.
Ten by pak provedl soubor veškerých nezbytných (avšak pro spoustu skupin a skupinek obyvatel nepopulárních, neboť jejich zažitých zvyklostí a výhod se dotýkajících) opatření - daňovou a důchodovou reformu, reformu sociálního systému a systému zdravotnictví, zrovna tak jako reformu správy státu a systému úřadů. A to reformy nemilosrdně pragmatické, padni komu padni, při nichž by byla jediným kriteriem konečná efektivita systémů.
Jeden příklad za všechny: systém zdravotnictví by byl zkonstruován a zacílen na co největší zlepšení zdravotního stavu obyvatel a nikoliv na ukájení lékařského libida užíváním co nejmodernějších a nejmódnějších postupů, přístrojů a léků bez ohledu na jejich efektivnost, nikoliv na politický klid, vykupovaný udržováním nesmyslně neefektivní sítě nemocnic, nikoliv na uspokojování dodavatelských firem ve zdravotnictví.
Diktátorem by proto pochopitelně nemohl být zasloužilý myslitel havlovského typu, ale nekompromisní manažer typu Lee Iacoccy, slavného zachránce automobilky Chrysler, také dlouho žijící na dluh.
Po předání moci zpět do rukou Parlamentu by politické strany opět mohly slibovat a slibovat a zákonodárci a vláda by opět mohli zdlouhavě a kompromisnicky z ideologických důvodů systém "vylepšovat", a to až do doby, kdy by se stal opět nefunkčním, neboť i splnění desetiny předvolebních slibů by přivedlo státní finance na buben.
Pak by opět nastoupil diktátor.....

A co říká k dnešku Oscar Wilde?
Náboženství? Módní náhražka víry.