STŘEDEČNÍ GLOSY
Miroslava Macka:
Když ODS přišla s návrhem rovné daně, leckteří novináři tento návrh zařadili mezi "politické ptákoviny". Slovenské koaliční strany se včera dohodly, že od letošního července zavedou rovnou 19% daň a pravděpodobnost, že tento návrh bude slovenským parlamentem (jednokomorovým, prosím)přijat, je značná.
Velmi by se mi líbilo zdravé soutěžení Česka se Slovenskem - a začít bychom mohli na zavedením plošné daně ve výši 15%.
Obávám se ovšem, že ani ten ždibíček bezzubé reformy, který připravila koaliční vláda, nakonec českým parlamentem v navržené podobě neprojde.
Dzurinda a Špidla sice sem tam doběhnou do cíle nějakého toho běhu ruku v ruce, ovšem v politice působí Dzurinda vedle Špidly jako Zátopek vedle mrtvoly.
Velmi by se mi líbilo zdravé soutěžení Česka se Slovenskem - a začít bychom mohli na zavedením plošné daně ve výši 15%.
Obávám se ovšem, že ani ten ždibíček bezzubé reformy, který připravila koaliční vláda, nakonec českým parlamentem v navržené podobě neprojde.
Dzurinda a Špidla sice sem tam doběhnou do cíle nějakého toho běhu ruku v ruce, ovšem v politice působí Dzurinda vedle Špidly jako Zátopek vedle mrtvoly.
Jan Kavan byl vždycky podivný člověk, s podivnou minulostí, podivnými kontakty, podivnými spolupracovníky a podivnými činy. Přesto jeho politická kariéra není zanedbatelná. Hlídací psi demokracie by se tedy namísto senzačního popisu jeho kariéry a jeho činů měli intenzivně zabývat příčinami této podivuhodné kariéry - jakými mechanismy a s pomocí koho se dostal Kavan do politiky a jakými mechanismy a s pomocí koho se tam tak dlouho udržuje. A cui bono?
Současným debatám o reformě důchodů nerozumím.
Problém se mi totiž zdá křišťálově jasný: stáří není pojistná událost (na rozdíl od nemoci, úrazu, nezaměstnanosti a pod.), proto lze na stáří jedině šetřit, nikoliv se pojistit.
Protože se populace dožívá vyššího věku, je zapotřebí déle pracovat a déle si na léta v důchodu šetřit nebo pracovat kratší dobu a pobírat z našetřených pěněz menší důchod.
Morální hazard většiny občanů je zapotřebí řešit povinností na důchod šetřit, a to nejméně v míře, která zabezpečuje v důchodu existenční minimum.
Dalšímu dobrovolnému spoření se meze nekladou, zrovna tak jako jiným investicím na stáří, které by stát neměl zatěžovat daněmi (úspory, akcie, nemovitosti a pod.)
Sociálním prvkem pak je, že kdo pracovat a šetřit na důchod nemůže, tomu ostatní občané povinně (daněmi) přispívají jak na sociální dávky, tak na základní důchod. Platí ovšem, že i ze sociálních dávek se dá šetřit.
Dobrovolné charitě se meze nekladou.Zvláště však ne výpomoci dětí rodičům ve stáří.
Jediným problémem je dlohé přechodné období, kdy vedle sebe budou existovat lidé na stáří si již zcela spořící, lidé s kombinací úspor a průběžného financování důchodů a s lidmi jen na průběžném financování důchodů, ale to je jen a pouze technický problém.
Peněz ke spoření budou mít lidé víc, neboť důchodové "pojištění" nebude muset být tak vysoké.
Důležité je začít.
Se socialistickým ideálem rovnostářství a přerozdělování všeho všem to však nejde, vždy vznikne bastard, který problém jen oddálí, avšak nevyřeší.
Problém se mi totiž zdá křišťálově jasný: stáří není pojistná událost (na rozdíl od nemoci, úrazu, nezaměstnanosti a pod.), proto lze na stáří jedině šetřit, nikoliv se pojistit.
Protože se populace dožívá vyššího věku, je zapotřebí déle pracovat a déle si na léta v důchodu šetřit nebo pracovat kratší dobu a pobírat z našetřených pěněz menší důchod.
Morální hazard většiny občanů je zapotřebí řešit povinností na důchod šetřit, a to nejméně v míře, která zabezpečuje v důchodu existenční minimum.
Dalšímu dobrovolnému spoření se meze nekladou, zrovna tak jako jiným investicím na stáří, které by stát neměl zatěžovat daněmi (úspory, akcie, nemovitosti a pod.)
Sociálním prvkem pak je, že kdo pracovat a šetřit na důchod nemůže, tomu ostatní občané povinně (daněmi) přispívají jak na sociální dávky, tak na základní důchod. Platí ovšem, že i ze sociálních dávek se dá šetřit.
Dobrovolné charitě se meze nekladou.Zvláště však ne výpomoci dětí rodičům ve stáří.
Jediným problémem je dlohé přechodné období, kdy vedle sebe budou existovat lidé na stáří si již zcela spořící, lidé s kombinací úspor a průběžného financování důchodů a s lidmi jen na průběžném financování důchodů, ale to je jen a pouze technický problém.
Peněz ke spoření budou mít lidé víc, neboť důchodové "pojištění" nebude muset být tak vysoké.
Důležité je začít.
Se socialistickým ideálem rovnostářství a přerozdělování všeho všem to však nejde, vždy vznikne bastard, který problém jen oddálí, avšak nevyřeší.
Myslím, že by šel s úspěchem použít následující test: v zemi, kam míří zástupy Romů, je v nepořádku jak imigrační politika, tak sociální systém.
Zamyslete se nad tím, proč obyvatelé Bruselu nazývají budovu Evropského parlamentu "věž prohnilých kompromisů".
A dnešní citát z Oscara Wildea:Štěstí ženatého muže je závislé na lidech, které si nevzal.