NEDĚLNÍ GLOSY

Když jsem na počátku kosovského konfliktu a amerického bombardování prohlásil v televizní Sedmičce, že pokud by Američané mluvili upřímně, museli by říct, že V Kosovu hájí hlavně svoje velmocenské zájmy politické i ekonomické, obávají se možného destabilizačního vlivu při velké vlně uprchlíků do západní Evropy, zkoušejí nové zbraně a teprve na posledním místě jde o ochranu práv albánské menšiny, schytal jsem to od kde koho.
Od té doby snad i k uším mých tehdejších kritiků proniklo dost informací, které moje slova potvrzovaly a pokud ne, dodávám jim další, tentokrát z brilantního článku Petra Robejška, ředitele Ústavu pro politiku a ekonomii v Hamburku, "velká hra o ropu" v sobotní příloze Lidových novin Orientace.
Zde je: "Pokud by trasa z Novorossijska musela kvůli turecké blokádě zčásti nebo zcela obejít Bospor, mohla by ropa na Západ proudit pouze přes Bulharsko. Američané větřili svou šanci a začali podporovat přípravné práce na projektu ropovodu Trans-Balkán, který má vést z bulharského Burgasu přes Makedonii do albánských přístavů Vlora nebo Dures. Americký vojenský zásah ve prospěch Albánie a Kosova tak náhle získal nový, hlubší smysl."
"Dnes se rozhoduje o tom, zda a za jakých podmínek budou mít západní státy k dispozici ropu."
"Kdo kontroluje ropovody, ten kontroluje i státy, které ropu produkují a může ovlivnit politiku států, které ji dovážejí."
Nepochybujte o tom, že dnešní zásah Američanů a Britů v Afganistanu má v pozadí přesně stejný důvod, dodávám já.

Mým kandidátem na cenu Blbost týdne se stal místopředseda Špidla, a to svým rozhlasovým výrokem "V USA chudí lidé dostávají častěji trest smrti, protože nemají na kvalitní advokáty."

Už dlouho jsem neslyšel v hlase paní Klusákové z Radiožurnálu takovou potlačovanou naštvanost, jako při "ukončování" telefonátu posluchače, který jí radil, aby namísto nasazování psí hlavy Železnému jej pozvala do svého pořadu a zeptala se ho na jeho pocity z vyšetřování a na jeho vztahy s Klausem přímo.

Věznice a "obchodní vztahy" mezi dozorci a vězni jsou momentálně v pozornosti tisku. Obávám se, že jde o problém v podstatě neřešitelný, neboť již staří Římané si kladli otázku "Kdo hlídá hlídače?", kterou můžete do nekonečna rozvíjet - Kdo hlídá hlídače hlídačů? Atd.
Navíc i pro vězeňství zřetelně platí věta Phila Marlowa, slavného osamělého detektiva z knih Raymonda Chandlera, o policii: Toto zaměstnání by měli dělat ti nejlepším avšak není na něm nic, co by ty nejlepší přitahovalo.

Rudi Dombusch, světoznámý profesor ekonomie, říká: Největší rizika světového hospodářského zdraví jsou pád saudské královské rodiny a možné zhroucení japonského finančního systému.
Říkám tomu "syndrom velkých písmen" od doby, kdy jsme jako děti školou povinné hrávali hru, při které bylo úkolem najít na mapě světa nějaký název města, pohoří, státu a nejtěžší bylo samozřejmě najít například nápis SSSR vyvedený ve velkých písmenech deset centimetrů od sebe. Věci velké a důležité prostě nevidíme, zatímco v prkotinách se přímo vyžíváme.