Nedělní chvilka poezie,

Slavný renesanční španělský básník Francisco de Quevedo (1580 – 1645) nám celým svým dílem dokazuje, že lidé a jejich vášně, touhy, starosti i slasti se v toku času pranic nemění, byť se kulisy zdají být novější, lepší a modernější. Jeho sonet v mém překladu budiž toho důkazem…


Sonet, který popisuje, co je odvržená žena

Jak oheň, který sežehnout vše svede,
jak raněný býk, výstřel v kanonádě,
jak medvědice bránící své mládě,
jak blesk, jenž náhle z temnot nebes sjede.
Jak kopající klisna bez opratí,
jak zmije náhle přišlápnutá v trávě,
jak lvice, která rozbila klec právě,
jak orlice, když mládě se jí ztratí.
Jak střelný prach, když roznětka jej vznítí,
jak ocilka, jež do křemene bije,
jak v rukou blázna šavle nabroušená.
Jak despota, jenž zbavit nás chce žití,
jak aligátor, žralok, kajman, zmije,
je každá žena, mužem odvržená.