Mimořádná sobotní chvilka poezie,
tentokrát s Georgem Runskym
Čtenář glos J. L. mne upozornil na chybu, kterou jsem převzal spolu s wikipedií a dalšími zdroji, a která se týká básně připisované Adolfu Hitlerovi. Tu jsem nedávno přeložil a zde publikoval.
Báseň totiž napsal Georg Runsky, vlastním jménem Karl Wilhelm Georg August Runschke a publikoval pod názvem „Habe Gedult“ roku 1906 ve sborníku básní "Blüthen des Herzens" a byla publikována i časopisecky a na umělecké pohlednici. Teprve 14. května 1938 byla publikována v rakouském týdeníku Agrarische Post již pod jménem Adolfa Hitlera. Roku 1976 ji pak v anglickém překladu publikoval v knize o Hitlerovi John Toland, a to též jako jeho báseň.
K. W. G. A. Runschke se narodil 6. 9. 1866 v německém Prusku, dnes v polském městě Brzeg jako syn akademického malíře. Sám toužil být malířem, ale od roku 1906 již byl činný jako spisovatel, hudební skladatel a tenorista, a jeho opereta "Zlaté C" nebo zpěvohra "Starosta" slavily velký dobový úspěch.
Od roku 1920 do roku 1931 vedl Evangelickou školu v Bielau (nyní Bielawa v Polsku).
Velice děkuji panu J. L. a zcela souhlasím s jeho radou „Vždy ve střehu!“
Báseň totiž napsal Georg Runsky, vlastním jménem Karl Wilhelm Georg August Runschke a publikoval pod názvem „Habe Gedult“ roku 1906 ve sborníku básní "Blüthen des Herzens" a byla publikována i časopisecky a na umělecké pohlednici. Teprve 14. května 1938 byla publikována v rakouském týdeníku Agrarische Post již pod jménem Adolfa Hitlera. Roku 1976 ji pak v anglickém překladu publikoval v knize o Hitlerovi John Toland, a to též jako jeho báseň.
K. W. G. A. Runschke se narodil 6. 9. 1866 v německém Prusku, dnes v polském městě Brzeg jako syn akademického malíře. Sám toužil být malířem, ale od roku 1906 již byl činný jako spisovatel, hudební skladatel a tenorista, a jeho opereta "Zlaté C" nebo zpěvohra "Starosta" slavily velký dobový úspěch.
Od roku 1920 do roku 1931 vedl Evangelickou školu v Bielau (nyní Bielawa v Polsku).
Velice děkuji panu J. L. a zcela souhlasím s jeho radou „Vždy ve střehu!“
Až tvoje matka sejde věkem
a také ty až zestárneš,
až z toho, co dřív bylo snadné,
se stane těžké břímě též,
až její milé věrné oči
už nedohlédnou krásy cest,
až její unavené nohy
už nezvládnou ji někam nést,
pak nabídni jí svoje rámě
a smíchem přehluš příval běd,
vždyť s jistotou se blíží chvíle,
kdy vyjdeš si s ní naposled.
Když ptát se bude, odpovídej,
byť ptala by se nastokrát,
vždy s úsměvem a stejně mile,
klid duše nesmíš jí přec brát.
A pokud nerozumí zcela,
pak vysvětli jí rub i líc,
vždyť blíží se ta hořká chvíle,
kdy nezeptá se nikdy víc.