ČTVRTEČNÍ GLOSY 1.02.2024
Miroslava Macka
Česko zažívá epidemii srdečních chorob. Lékaři jmenují tři hlavní důvody: stárnutí populace, obezitu a cukrovku.
Nemohu se zbavit dojmu, že na jeden důvod úmyslně zapomněli. Čas ukáže…
Slova mluvčí Kremlu Zacharovové o Ukrajině „V zásadě nic takového jako páky kontroly a systém vládnutí neexistuje, vše je drženo pouze kolem krmítka, kolem kterého celé to hejno běhá“ kupodivu sedí i na Česko.
Slova k zapamatování, tentokrát šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Kyryla Budanova:
Rusku se v posledních měsících podařilo dobýt část ukrajinského území, ale na jaře mu dojde dech a v tu chvíli Ukrajina zahájí další protiofenzivu.
V lednu 2023 jsem zde publikoval slova ukrajinského prezidenta Zelenského k zapamatování:
„Bachmut a Soledar, Kreminna a Svatove, celkové vyhlídky v Donbasu na příští týdny. Bitva o Donbas pokračuje. A přestože útočníci nyní soustředili své největší úsilí na Soledar, výsledkem této těžké a dlouhé bitvy bude osvobození celého našeho Donbasu.“
Slonovinové věži progresivistů hrozí zhroucení
Chadwick Hagan, The European Conservative
V loňském listopadu získala strana Geerta Wilderse PVV 37 míst ve 150ti členném holandském parlamentu, když předtím měla 16 křesel. Wilders se může stát příštím holandským premiérem. Tento výsledek je noční můrou Evropské unie.
A nejde jen o Holandsko. Předpovědi naznačují, že nacionalistické strany sílí ve Finsku, Francii, Itálii, Maďarsku, Polsku, Švédsku, Rakousku, Belgii, Estonsku, Slovensku, Švýcarsku i na Kypru. Jak prohlásil Nigel Farage nedávno v The Telegraph „UKIP a Brexit Party předběhly čas. Vzestup populistů ukazuje, že příští volby do Evropského parlamentu budou znamenat konec EU v současné centralizované podobě.“
Je zde též dramatická změna volebních zvyklostí, neboť i mladší voliči se přidávají k evropskému nacionalistickému hnutí. Populistické pravicové strany v Itálii, Maďarsku, Polsku, na Slovensku a v Bulharsku podporují mladší voliči. Ve Francii a Španělsku se mladí odklonili od centristických stran a volí buď krajní levici nebo krajní pravici. Tento trend je též zřetelný v Německu, Holandsku, Rakousku, Švédsku a Dánsku.
Důvodem tohoto posunu doprava jsou nezvládnutá hromadná migrace nekvalifikovaných dělníků, odpor ke kriminalitě islámských radikálů, vzestup kriminality, nástup kulturního relativizmu, uplácení pomocí rozpočtů, vzrůst zemědělské byrokracie, mizící podpora Ukrajiny, obavy z Green Dealu a bezpočet dalších důvodů k nespokojenosti. Jemně řečeno, většina občanů souhlasí s tím, že centristické strany v Evropě selhaly.
A co horšího, rozčarování a nejistota evropských voličů rychle narůstá. Mnozí se obávají destrukce národní identity a staleté historie, nemluvě o ne zrovna příznivé ekonomické situaci. Jiní jsou prostě jen zmateni. Jak ukazují nedávné studie v Evropské unii, většina voličů pokládá EU za ještě méně demokratickou, než je, a věří tomu, že Evropská komise má navrch nad jejich státy. Tyto studie též odhalují, že mnoho voličů se domnívá, že členové Evropského parlamentu nejsou vždy voleni demokraticky.
EU též plánuje rozšířit členskou základnu o Ukrajinu, Moldávii, Gruzii, Bosnu a Hercegovinu a Severní Makedonii, a to v čase, kdy EU potřebuje více peněz na své vlastní programy a obranu a chce vytvořit socialistický superstát s dalšími a dalšími regulacemi.
Odklon od centristických stran vytvořil nový typ konservatismu. Povzbudil též levicové strany a jejich socialistické ideje, většinou ovšem k jejich újmě. Tento posun v konservativním hnutí reprezentuje unikátní možnost sjednotit staré pravicové strany s jejich náboženskými a tradicionalistickými hodnotami s novou pravicí, která sdružuje ty, kteří jsou sociálně liberální, ale zároveň jsou antiimigrantští a antiglobalističtí s protekcionistickými prvky.
Maďarská politička Judit Varga zdůrazňuje nezbytnost červnové změny coby cesty k drastické transformaci Evropy, která se doposud starala o „masivní imigraci, zradu částí národa, erozi křesťanských kořenů a rozbití kulturní sounáležitosti“. Lépe to vyjádřit nemohla. Pokud tato pravice ovládne volby, pak počet euroskeptiků v parlamentu dosáhne 25%, což spolu s umírněnými konzervativci vytvoří nové vlivové centrum, které bude zřetelně pravicové.
Vzestup pravicových stran má v sobě revoluční potenciál, co se týká evropské legislativy, a to jak současné, tak budoucí. Euroskeptici, středopravicoví poslanci a poslanci extrémní pravice budou mít více finančních prostředků a více řečnického času v parlamentu, což může zasadit znatelnou ránu dlohotrvající eurounijní socialistické agendě.
V letech po brexitu povícero států přesměrovalo své úsilí od Bruselu k vlastním národům. Slonovinové věži progresistů v Eu hrozí zřícení a my můžeme být svědky začátku konce EU v její dnešní podobě. Navzdory tomu, že od brexitu uplynulo již osm let, zůstává stále nejlepším příkladem, jak se zbavit ECHR -Evropské konvence lidských práv, neboť to byla právě tato část Evropské rady, která bránila Británii ve vlastní imigrační politice.
Na kontinentu už vědí, že roční náklady na neevropskou imigraci činí jen v Holandsku 17 miliard a přínos jen 1 miliardu euro. Nadcházející volby jsou beze všech pochyb výzvou bruselskému ovlivňování národní suverenity členských států a mohou dát mandát zbavit se byrokracie, která ohrožuje socioekonomické prostředí národních států. Budoucí výhled by měl mít na paměti slova Margaret Thatcherové, která pronesla roku 1988 v College of Europe: „Evropská komunita je jeden z projevů evropské identity, ale nikoliv projev jediný.“
O čem se nemluví…
Určitě si přečtěte!
Nemohu se zbavit dojmu, že na jeden důvod úmyslně zapomněli. Čas ukáže…
Slova mluvčí Kremlu Zacharovové o Ukrajině „V zásadě nic takového jako páky kontroly a systém vládnutí neexistuje, vše je drženo pouze kolem krmítka, kolem kterého celé to hejno běhá“ kupodivu sedí i na Česko.
Slova k zapamatování, tentokrát šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Kyryla Budanova:
Rusku se v posledních měsících podařilo dobýt část ukrajinského území, ale na jaře mu dojde dech a v tu chvíli Ukrajina zahájí další protiofenzivu.
V lednu 2023 jsem zde publikoval slova ukrajinského prezidenta Zelenského k zapamatování:
„Bachmut a Soledar, Kreminna a Svatove, celkové vyhlídky v Donbasu na příští týdny. Bitva o Donbas pokračuje. A přestože útočníci nyní soustředili své největší úsilí na Soledar, výsledkem této těžké a dlouhé bitvy bude osvobození celého našeho Donbasu.“
Slonovinové věži progresivistů hrozí zhroucení
Chadwick Hagan, The European Conservative
V loňském listopadu získala strana Geerta Wilderse PVV 37 míst ve 150ti členném holandském parlamentu, když předtím měla 16 křesel. Wilders se může stát příštím holandským premiérem. Tento výsledek je noční můrou Evropské unie.
A nejde jen o Holandsko. Předpovědi naznačují, že nacionalistické strany sílí ve Finsku, Francii, Itálii, Maďarsku, Polsku, Švédsku, Rakousku, Belgii, Estonsku, Slovensku, Švýcarsku i na Kypru. Jak prohlásil Nigel Farage nedávno v The Telegraph „UKIP a Brexit Party předběhly čas. Vzestup populistů ukazuje, že příští volby do Evropského parlamentu budou znamenat konec EU v současné centralizované podobě.“
Je zde též dramatická změna volebních zvyklostí, neboť i mladší voliči se přidávají k evropskému nacionalistickému hnutí. Populistické pravicové strany v Itálii, Maďarsku, Polsku, na Slovensku a v Bulharsku podporují mladší voliči. Ve Francii a Španělsku se mladí odklonili od centristických stran a volí buď krajní levici nebo krajní pravici. Tento trend je též zřetelný v Německu, Holandsku, Rakousku, Švédsku a Dánsku.
Důvodem tohoto posunu doprava jsou nezvládnutá hromadná migrace nekvalifikovaných dělníků, odpor ke kriminalitě islámských radikálů, vzestup kriminality, nástup kulturního relativizmu, uplácení pomocí rozpočtů, vzrůst zemědělské byrokracie, mizící podpora Ukrajiny, obavy z Green Dealu a bezpočet dalších důvodů k nespokojenosti. Jemně řečeno, většina občanů souhlasí s tím, že centristické strany v Evropě selhaly.
A co horšího, rozčarování a nejistota evropských voličů rychle narůstá. Mnozí se obávají destrukce národní identity a staleté historie, nemluvě o ne zrovna příznivé ekonomické situaci. Jiní jsou prostě jen zmateni. Jak ukazují nedávné studie v Evropské unii, většina voličů pokládá EU za ještě méně demokratickou, než je, a věří tomu, že Evropská komise má navrch nad jejich státy. Tyto studie též odhalují, že mnoho voličů se domnívá, že členové Evropského parlamentu nejsou vždy voleni demokraticky.
EU též plánuje rozšířit členskou základnu o Ukrajinu, Moldávii, Gruzii, Bosnu a Hercegovinu a Severní Makedonii, a to v čase, kdy EU potřebuje více peněz na své vlastní programy a obranu a chce vytvořit socialistický superstát s dalšími a dalšími regulacemi.
Odklon od centristických stran vytvořil nový typ konservatismu. Povzbudil též levicové strany a jejich socialistické ideje, většinou ovšem k jejich újmě. Tento posun v konservativním hnutí reprezentuje unikátní možnost sjednotit staré pravicové strany s jejich náboženskými a tradicionalistickými hodnotami s novou pravicí, která sdružuje ty, kteří jsou sociálně liberální, ale zároveň jsou antiimigrantští a antiglobalističtí s protekcionistickými prvky.
Maďarská politička Judit Varga zdůrazňuje nezbytnost červnové změny coby cesty k drastické transformaci Evropy, která se doposud starala o „masivní imigraci, zradu částí národa, erozi křesťanských kořenů a rozbití kulturní sounáležitosti“. Lépe to vyjádřit nemohla. Pokud tato pravice ovládne volby, pak počet euroskeptiků v parlamentu dosáhne 25%, což spolu s umírněnými konzervativci vytvoří nové vlivové centrum, které bude zřetelně pravicové.
Vzestup pravicových stran má v sobě revoluční potenciál, co se týká evropské legislativy, a to jak současné, tak budoucí. Euroskeptici, středopravicoví poslanci a poslanci extrémní pravice budou mít více finančních prostředků a více řečnického času v parlamentu, což může zasadit znatelnou ránu dlohotrvající eurounijní socialistické agendě.
V letech po brexitu povícero států přesměrovalo své úsilí od Bruselu k vlastním národům. Slonovinové věži progresistů v Eu hrozí zřícení a my můžeme být svědky začátku konce EU v její dnešní podobě. Navzdory tomu, že od brexitu uplynulo již osm let, zůstává stále nejlepším příkladem, jak se zbavit ECHR -Evropské konvence lidských práv, neboť to byla právě tato část Evropské rady, která bránila Británii ve vlastní imigrační politice.
Na kontinentu už vědí, že roční náklady na neevropskou imigraci činí jen v Holandsku 17 miliard a přínos jen 1 miliardu euro. Nadcházející volby jsou beze všech pochyb výzvou bruselskému ovlivňování národní suverenity členských států a mohou dát mandát zbavit se byrokracie, která ohrožuje socioekonomické prostředí národních států. Budoucí výhled by měl mít na paměti slova Margaret Thatcherové, která pronesla roku 1988 v College of Europe: „Evropská komunita je jeden z projevů evropské identity, ale nikoliv projev jediný.“
O čem se nemluví…
Určitě si přečtěte!