Dopis z Haslau
Není tedy divu, že zde sídlili po pravěkých lidech Keltové a po nich samozřejmě Římané, kteří zde zbudovali opevnění, součást Limes Romanum. Po zániku Římské říše tudy v rámci stěhování národů prošli mnozí, až roku 1058 kolonizovali zdejší území bavorská markrabata z Vohburgu - Chamu, a tak již v roce 1083 se objevuje v pramenech název Haselawa. Od roku 1192 se šlechtický rod, mající za povinnost chránit zdejší přívozy přes Dunaj, psal již „von Haslau“.
Roku 1529 vyplenili ves Turci, takže musela být dosídlena Chorvaty, pročež se začala nazývat Kroatisch (Chorvatské) Haslau.
V letech 1645 a 1646 tu řádili Švédové a území muselo být znovu dosídleno, tentokrát von Abenspergy - Trauny. Obec též obsadili za napoleonských válek Francouzi, za 2. světové války pak utrpěla bombardováním a byla následně obsazena Rudou armádou.
Tolik stručná historie. Dnes tvoří Haslau s nedalekým poutním místem Maria Ellend jednu vzkvétající obec.
V současnosti existují nejméně dva důvody, proč se sem vypravit. Jednak je zde nádherná krajina Národního přírodního parku táhnoucího se kolem Dunaje, s cestami a pěšinkami lákajícími k vycházkám a vyjížďkám, a dále místní restaurace „Haslauerhof“ v nenápadné venkovské budově, ovšem s nádhernou letní terasou a dech beroucím výhledem na údolí Dunaje.
Samozřejmě jsme tam zašli. Skvělá obsluha nám nejprve naservírovala prkénko s několika druhy chleba, škvarkovou a rybí pomazánkou a domácí sušenou šunkou.
Coby pozdrav z kuchyně nám kuchař poslal kalíšek polévky z uzeného kolena s taštičkou, a pak se již naše chutě rozdělily.
Petra si objednala rybí polévku z candáta, kterou ohodnotila slovem „famózní“, a já vepřový sulc z původní rasy Duroc se salátem z fazolí různých barev a velikostí, čtvrtky vejce a dušenou zeleninou, nazvaný „Od rypáčku k ocásku“. Byl skvělý.
Petra pokračovala rybími prsty ze sumce a pralinkou ze sivena (jsme přece u Dunaje), doprovázené citronovým rizotem se špenátem a k tomu vychutnávala osminku zeleného Veltlínu od Philipa Grassla z Göttlesbrunnu, samozřejmě z Carnunta, neboť je naší tradicí ochutnat krajová vína.
Já si dopřál smažený vepřový mozeček s vídeňským bramborovým salátem, který se na jídelních lístcích restaurací vyskytuje jen velice zřídka. Pochutnal jsem si velice. Roter Veltliner 2022 z Gut Böheim z Arbesthalu, pochopitelně též z Carnunta, byl skvělým doprovodem.
Vynikající čokoládovou zmrzlinu si dala již jen mlsná Petra.
Po takovém posezení je ovšem zapotřebí se rozhýbat, takže se můžete projít po stezkách kol Dunaje, udělat si výlet do poutního kostela v Maria Ellend nebo si vyjet na další zajímavá místa v okolí. A že jich tady je! Ale o tom zase příště…
Na shledanou v Haslau se těší
Miroslav Macek
p.s. Výhled z restaurace fotografoval Christoph Mitterhuber