Nedělní chvilka poezie,

Marriott Edgar (1880 - 1951), anglický básník a komik, proslavený hlavně svými skeči, které psal pro Stanley Hollowaye, a které dosáhly značné popularity zásluhou vysílání v tehdy začínajícím rozhlase. Skeče, původně recitované za doprovodu klavíru, vyšly též knižně s ilustracemi Johna Hassalla a staly se anglickou klasikou.
Jeho otec Richard Horatio Marrriott Edgar zplodil ještě jednoho (nemanželského) syna, z něhož se stal slavný detektivkář Edgar Wallace.
Dovolil jsem si pro vás přeložit jeho první a nejznámější skeč „Lion & Albert“…

Blackpool přímořské je město
se vzduchem jak v žádném jiném,
Ramsbottom a jeho paní
přijeli tam se svým synem.

Albert šikovný byl mladík,
oblečen jak káže móda,
špacírku měl s koňskou hlavou,
Woolworth každému co prodá.

Byli u moře jen chvíli,
vlny nenadchly je pranic,
utopit se nikdo nechtěl,
zábava byla tu nanic.

Vydali se tedy záhy
směrem zoo, kde bývá živo,
tygři tam jsou, lvi a sloni,
chlebíčky a také pivo.

Měli tam lva jménem Wallace,
tlamu měl jak velká díže,
pospával si klidně kleci,
za zády měl pevné mříže.

Albert velice se divil,
vyčetl kdes, že prý šelmy,
zuřivé jsou, zlé a divé,
tento klidný byl však velmi.

Takže mladičký ten chlapík,
aniž by se strachem krčil,
ke lvovi se ihned vydal,
do ucha mu hůlku strčil.

Lvovi nebylo to milé,
ihned sebral všechny síly,
Alberta si dovnitř vtáhl,
za malou jej sežral chvíli.

Otec na to jenom kouká,
matku přivolá a kvílí:
„Alberta lev právě sežral!“
Matka na to: “To mě čílí!“

K dozorci hned zašli spolu,
tvrdíce, že je to vina
jedině a jenom jeho,
Wallace, že jim sežral syna.

Dozorce byl na ně milý,
ptá se s účastí hned obou:
„Jste si opravdu tím jisti?“
Otec praví: „Tu je klobouk!“

Dozorce hned volá šéfa,
otec na něj: „Pane zlatý,
Alberta nám sežral Wallace,
sváteční též jeho šaty!“

Matka praví: „Hele, pane,
lvy tu máte zlé a vzpupné,
jeden z nich nám sežral synka,
přitom zaplatil už vstupné!“

Šéfovi se hádat nechce,
peněženkou v ruce mává,
otec otázku hned klade:
„Kolik obvykle se dává?“

Matka pranic na to nedbá,
vztekem doslova se dusí:
„Alberta lev sežral přece,
někdo odskákat to musí!

K radnici šli všichni spolu,
čekali tam půlden celý,
uředník pak zavolal je,
klobouk jako důkaz měli.

„Nikoho to není vina,“
úředník pak pravil hbitě,
rodičům dal dobrou radu,
další ať si zplodí dítě.

Matka ihned se však durdí:
„Moment, pane! No tak hele!
Nebudu přec rodit děti,
aby lvi se měli skvěle!“