Nedělní chvilka poezie,
tentokrát s Billym Collinsem
Billy Collins (1941), celým jménem William James Collins je dnes zřejmě nejznámějším básníkem Spojených států. K veršům jej přivedla jeho matka, zdravotní sestra s ohromnou zásobou veršů v paměti, která opustila svoje zaměstnání, jen aby se mohla věnovat jedinému dítěti. Vystudoval angličtinu na University of California a třicet let vyučoval na Lehmans College v Novém Yorku. V roce 2001 se stal „Poet Laureat“ Spojených států. Jeho sbírka 34 básní „The best cigarette“ z roku 1997 se stala bestsellerem. Dovolil jsem si pro Vás přeložit jeho báseň „Consolation“, kterou Collins napsal v roce 1995 ku vlastní útěše, když musel na poslední chvíli zrušit plánovaný výlet do Italie.
Útěcha
Jak příjemné je netrávit čas léta v Italii,
městy se nevláčet a neslézat tam stráně.
Je lepší přece toulat se, kde známe každý plácek,
kde chápeme řeč billboardů a plakátů a značek
a všechna gesta milých kolemjdoucích.
Sic nejsou tady opatství a drolící se fresky,
dóm také ne a posloupnost všech králů
též netřeba tu znát, stejně jak vlhké kobky v podzemí.
Tu není nával kolem sarkofágů
či lůžka Bonaparta, svatých ostatků.
Je lepší přece sdílet poklid okoukané čtvrti
než zavalen být pilíři a sloupy bazilik.
Proč nořit hlavu do plánků a pomačkaných map?
Proč krmit lačnou kameru, tu jednookou stvůru,
co v mžiku zhltne s chutí každou krásu?
Proč v kavárně se stydět mám, že neznám slovo led,
to zajdu raději do naší, kde odedávna vím,
že servírce se mile říká Dot. A noviny si vezmu
beze strachu, že ani slova nepřečtu si v nich,
vždyť známé jsou mi všechny idiomy a vejce s šunkou už jsou na cestě.
A po snídani netřeba mi hledat,
kdo vyfotí mne spolu s kamarádem,
též účet mne tu pranic nepřekvapí
či jídlo nebo rozbřesk v divném čase.
Tak naskočte si do vašeho auta
jak kdyby to byl nablýskaný Rolls
a s houkačkou, co rodnou řečí zpívá
se dejte cestou, která nepovede do Bologny ba ani do Říma.
Jak příjemné je netrávit čas léta v Italii,
městy se nevláčet a neslézat tam stráně.
Je lepší přece toulat se, kde známe každý plácek,
kde chápeme řeč billboardů a plakátů a značek
a všechna gesta milých kolemjdoucích.
Sic nejsou tady opatství a drolící se fresky,
dóm také ne a posloupnost všech králů
též netřeba tu znát, stejně jak vlhké kobky v podzemí.
Tu není nával kolem sarkofágů
či lůžka Bonaparta, svatých ostatků.
Je lepší přece sdílet poklid okoukané čtvrti
než zavalen být pilíři a sloupy bazilik.
Proč nořit hlavu do plánků a pomačkaných map?
Proč krmit lačnou kameru, tu jednookou stvůru,
co v mžiku zhltne s chutí každou krásu?
Proč v kavárně se stydět mám, že neznám slovo led,
to zajdu raději do naší, kde odedávna vím,
že servírce se mile říká Dot. A noviny si vezmu
beze strachu, že ani slova nepřečtu si v nich,
vždyť známé jsou mi všechny idiomy a vejce s šunkou už jsou na cestě.
A po snídani netřeba mi hledat,
kdo vyfotí mne spolu s kamarádem,
též účet mne tu pranic nepřekvapí
či jídlo nebo rozbřesk v divném čase.
Tak naskočte si do vašeho auta
jak kdyby to byl nablýskaný Rolls
a s houkačkou, co rodnou řečí zpívá
se dejte cestou, která nepovede do Bologny ba ani do Říma.