Nedělní chvilka poezie,

John Masefield (1878 -1967), anglický básník, prozaik, dramatik a novinář. Mládí prožil v potulkách na moři a v Severní Americe a již svou prvotinou „Balady křtěné slanou vodou“ upoutal v roce 1902 pozornost. V roce 1930 byl jmenován „Poet Laureat“. Jeho básně se vyznačují živým, krásným jazykem a prostým pohledem na život a přírodu. Dovolil jsem si jsem pro Vás na ukázku přeložit jeho báseň „Krása“…

Krása

Znám večerní i ranní slunce v horách větrných,
tu krásu, která v duši zní jak písně Kastilie,
znám královnu víl, která v dubnu z něžných rukou svých,
vždy do narcisů v jarní trávě nový život vlije.

Znám květin řeč i kterak umí modré moře znít,
též o korábech v cizích zemích uměl bych psát básně,
však nejkrásnější, co mi Bůh dal v širém světě zřít,
jsou její vlasy, oči, rty tak rudé čarokrásně.

Mimochodem, originál básně a samozřejmě i tento překlad najdete v mé nové detektivce „Případ přelétavého starožitníka“, a to spolu se spoustou jiných (nejen detektivních) zajímavostí.

Přijďte na křest knihy, rád Vás uvidím!