PONDĚLNÍ GLOSY 28.11.2022
Miroslava Macka
Opět se množí analýzy všech možných a nemožných expertů, zda se USA již přiklánějí k diplomatickému řešení ukrajinského konfliktu či nikoliv, jak dlouho ještě budou podporovat kyjevský režim, zda Rusko má či nemá dostatek sil k porážce Ukrajiny a kdy a jak a kdy tedy tato válka skončí.
Přitom je se znalostí ruské mentality od počátku zcela zřejmé, že Rusko se nikdy nevzdá svého jasně definovaného cíle - Ukrajiny mimo NATO a Krymu a Donbasu jako součástí Ruska. Škoda jen, přeškoda, že k tomu dojde až po zbytečné smrti tisíců mladých mužů a ohromných ekonomických ztrátách, o vlivu na další vývoj EU a světa nemluvě.
V Belgii a Nizozemsku vypukly po fotbalové výhře Maroka nad Belgií nepokoje. Také příznak toho, jak nestabilní je společnost (nejen) Západní Evropy.
Konečně článek, kterému můžete věřit:
Agent - whistleblower z ruské kontrarozvědky, který vystupuje pod přezdívkou „Vítr změny“ je v pravidelném kontaktu s ruským aktivistou Vladimirem Osečkinem žijícím ve francouzském exilu. Igor Suško z washingtonské neziskové organizace, který tyto e-maily překládá do angličtiny, je poskytl časopisu Newsweek, který z nich udělal článek popisující ruského prezidenta Vladimira Putina jako člověka s narcistickou poruchou, způsobenou zřejmě komplexy z dětství.
Politolog Zdeněk Zbořil:
„Vypadá to, že konec předsedání ČR EU přichází á tempo. Nemohlo být a ani nebylo příliš oslňující, ale přiznejme si, že na tom mají svůj podíl všechny strany. Tolik velkých slov o svornosti, jednotě a spolupráci bylo až udivující. Zejména s ohledem na to, jaké zprávy o nejednotě a nespolupráci máme z velkých evropských členských zemí a také o tom, jak se k EU chová nově zformovaný ‚anglosaský‘ svět. A to v neustále opakovaných a veřejně proklamovaných vyjádřeních o svobodném obchodu, vzájemné spolupráci při obhajobě míru a bezpečnosti na ‚teritoriu‘ NATO, uznávání svrchovanosti rozhodování a tvorby zákonů jednotlivých zemí a práv jejich občanů. I v posledních několika dnech a týdnech bylo vidět až příliš mnoho velkých a ze své podstaty dysfunkčních shromáždění politiků, na kterých se nešetřilo úsměvy, společnými fotografiemi účastníků a jejich scénováním, občanům EU nedostatečně srozumitelných prohlášení, která dávala každému možnost vysvětlovat je po návratu domů trochu jinak,“
Přitom je se znalostí ruské mentality od počátku zcela zřejmé, že Rusko se nikdy nevzdá svého jasně definovaného cíle - Ukrajiny mimo NATO a Krymu a Donbasu jako součástí Ruska. Škoda jen, přeškoda, že k tomu dojde až po zbytečné smrti tisíců mladých mužů a ohromných ekonomických ztrátách, o vlivu na další vývoj EU a světa nemluvě.
V Belgii a Nizozemsku vypukly po fotbalové výhře Maroka nad Belgií nepokoje. Také příznak toho, jak nestabilní je společnost (nejen) Západní Evropy.
Konečně článek, kterému můžete věřit:
Agent - whistleblower z ruské kontrarozvědky, který vystupuje pod přezdívkou „Vítr změny“ je v pravidelném kontaktu s ruským aktivistou Vladimirem Osečkinem žijícím ve francouzském exilu. Igor Suško z washingtonské neziskové organizace, který tyto e-maily překládá do angličtiny, je poskytl časopisu Newsweek, který z nich udělal článek popisující ruského prezidenta Vladimira Putina jako člověka s narcistickou poruchou, způsobenou zřejmě komplexy z dětství.
Politolog Zdeněk Zbořil:
„Vypadá to, že konec předsedání ČR EU přichází á tempo. Nemohlo být a ani nebylo příliš oslňující, ale přiznejme si, že na tom mají svůj podíl všechny strany. Tolik velkých slov o svornosti, jednotě a spolupráci bylo až udivující. Zejména s ohledem na to, jaké zprávy o nejednotě a nespolupráci máme z velkých evropských členských zemí a také o tom, jak se k EU chová nově zformovaný ‚anglosaský‘ svět. A to v neustále opakovaných a veřejně proklamovaných vyjádřeních o svobodném obchodu, vzájemné spolupráci při obhajobě míru a bezpečnosti na ‚teritoriu‘ NATO, uznávání svrchovanosti rozhodování a tvorby zákonů jednotlivých zemí a práv jejich občanů. I v posledních několika dnech a týdnech bylo vidět až příliš mnoho velkých a ze své podstaty dysfunkčních shromáždění politiků, na kterých se nešetřilo úsměvy, společnými fotografiemi účastníků a jejich scénováním, občanům EU nedostatečně srozumitelných prohlášení, která dávala každému možnost vysvětlovat je po návratu domů trochu jinak,“