Nedělní chvilka poezie,

Elizabeth Bishopová (1911 - 1979), americká básnířka a povídkářka. Od mládí žila s prarodiči a pak v rodině otcových příbuzných a spoustu zážitků z mládí přetavila do svých povídek. Na Vassarově universitě původně studovala hudební kompozici, ale již v té době publikovala básně. Její přátelství s básnířkou Marianne Moorovou, které trvalo až do smrti, velmi ovlivnilo její tvorbu. Zásluhou dědictví po otci byla finančně nezávislá, často cestovala jak po Evropě, tak po Jižní Americe. Sama sebe označovala za feministickou básnířku. V roce 1956 získala Pulitzerovu cenu za literaturu.

O jednom umění

Je lehké zvládnout umění jak ztrácet,
vždyť u pár věcí se to očekává,
tak není důvod ke ztrátám se vracet.

Jsou příliš časté, proto mají placet
tak činit, třeba s klíči se to stává.
Je lehké zvládnout umění jak ztrácet.

Čas naučí nás rychlosti jak ztrácet,
tu jména, místa, co a kam se dává,
však není důvod ke ztrátám se vracet.

Dva domy, šperky po matce a dvacet
těch milých starých věcí, to se stává.
Je lehké zvládnout umění jak ztrácet.

Též domov dvakrát viděla jsem ztrácet,
dvě řeky, hory, louky, marná sláva,
sic chybějí, však proč se k tomu vracet.

Též ztratit tebe není těžká práce,
vždyť to se lidem příliš často stává,
i zde je lehké umění jak ztrácet,
ač k tomu, zdá se, mohla bych se vracet.