Nedělní chvilka poezie,

tentokrát s Davidem Lehmanem

David LehmanDavid Lehman (1948), americký básník a vydavatel řady The Best American Poetry. Jeho rodiče utekli z Evropy před nacismem. Poezii začal psát již během studií na Columbijské universitě a doposud byla přeložena do 16 jazyků. Známý je též svými překlady z němčiny a francouzštiny (Goethe, Apollinaire). Napsal též šest románů, studii o detektivkách, vydal antologii americké erotické poezie a pravidelně píše kritiky do časopisů. Založil a vedl též slavný neworský „KGB Bar“ s pondělními recitacemi poezie. Píše básně různých forem, z jeho přebohaté tvorby jsem si pro Vás dovolil vybrat a přeložit jednu z jeho typických básní...

Když žena miluje muže

Když říká margarita, myslí daiquiri.
Když říká romantický, myslí frivolní.
Když říká „Už na tebe nikdy nepromluvím,“
myslí „Obejmi mne smutnou
u okna.“

Též předpokládá, že to všechno víte.

Když muž miluje ženu, je v New Yorku a ona v Karolině.
Když cosi píše v Bostonu, ona čte si v Daytonu.
Když ve svetru si sedí v Hlavním parku, on hrabe listí kdesi v Ithace.
Když on odjede pryč, tak kouká smutně z okna
na zátoku,
kde při regatě plachty září spoustou krásných barev,
zatímco on trčí v zácpě kdesi v Texasu.
Když žena muže miluje, je po půl jedné v noci,
ona spí a on se kouká na sportovní přenos,
chroupá preclíky
a pije limonádu.
A po dvou hodinách se probudí a vleze do postele,
kde ona stále spí a krásně hřeje.
Když říká zítra, myslí za pár týdnů.
„Chci promluvit si,“ řekne
a v tu chvíli zmlkne. Vchází její přítelkyně, pravíc:
„Někdo umřel?“

Když žena muže miluje, tak plavou
nazí v řece,
je červenec
a voda zurčí po kamenech,
malý vodopád,
a všechno kolem ve vesmíru přátelské se jeví.

Kol padají jen zralá jablka,
co jiného jim zbývá, než je sníst?

On prohlásí „Jo, časy, ty se mění,“
a ona na to „Na tos přišel sám?“
A navíc hlasem suchým jako martini, co pije.

Válčí spolu po celičký čas.
Jak zábavné.
Mám se ti omluvit?
A začne s omluvou.
Tak teda promiň, tupče.
A na tabulce stojí psáno „Úsměv!“
Obraz beze slova.
Praví: „Ojel jsi mě ráno bez polibků,
a klidně mne dnes můžeš citovat.“
Což nádherně zní s přízvukem, jenž velice je britský.



Během roku rozejdou se nejmíň sedmkráte a vyhrožují dalším rozchodem.
Když žena muže miluje, tak touží, aby před letištěm, kdesi v cizí zemi, čekal na ni v nablýskaném autě.
Když miluje muž ženu, čeká na ni, a nestěžuje si, že stále nejde, a lednice je zase zcela prázdná.

Když žena muže miluje, chce zůstávat s ním vzhůru.
Je jako dítě, které večer pláče,
jak silně touží, ať neskončí den.

Když muž miluje ženu, rád ji pozoruje spící a říká si:
má slastnou půlnoc moje milovaná,
a tisíc světlušek mu k tomu přikyvuje.
Žáby kvákají jak orchestr,
jenž právě housle ladí.
Hvězdy dolů visí, náušnice z čarokrásných hroznů.