Nedělní chvilka poezie,

Alexander Sergejevič Puškin (1799 - 1837), nejslavnější ruský básník (ale též prozaik a dramatik), představitel ruského romantismu. Jeho pradědeček Abram Gannibal pocházel ze šlechtického rodu v africké Eritreji, který se jako rukojmí dostal do Konstantinopole. Odtud byl vykoupen a dopraven na moskevský dvůr, kde si jej car Petr Veliký oblíbil natolik, že jej povýšil do šlechtického stavu. Vystudoval šlechtické lyceum a již tehdy začal literárně tvořit. Sympatizoval s děkabristy, strávil pět let ve vyhnanství, poté se v Petrohradu stal úředníkem ministerstva zahraničí. V souboji s milencem své ženy Natalie Nikolajevny Gončarovové Georgesem d´Anthesem byl smrtelně zraněn a za dva dny zranění podlehl. Z jeho poezie jsem si dovolil pro Vás vybrat a přeložit báseň „Noc“…

Tmou tiché noci můj hlas k tobě pluje
a smutně Tě, pln něhy, oslovuje:
zde u lůžka jen plamen svíce září,
mé verše plynou, hladí se i sváří,
až, plné tebe, za ruce se chytí.
Tvé oči náhle v temnotě tu svítí,
tvůj hlas jako by vnikal do pokoje:
Má něžná lásko…tvoje jsem… jen tvoje.