STŘEDEČNÍ GLOSY 1.04.2020

Miroslava Macka
Ekonomika jde fofrem do háje, lidi jsou ukolébáni šitím roušek a tlapkají si po ramenou, jak jim to jde a předseda ODS Fiala řeší na tiskovce transparentnost nákupu roušek vládou, která je již rozhodnuta prodloužit karanténu, jak lze vyčíst ze slov ministryně financí Schillerové, do konce dubna a nadále tak tuto zemi ničit.
Zachránit ji přitom mohou jen pracovití a podnikaví lidé, kteří k tomu ovšem dostanou co největší svobodný volný prostor, nikdo jiný! Kdy už jim to, xakru, dojde?

Včerejší telefonický rozhovor jedné známé OSVČ s finančním úřadem:
V jaké výši máme vyplatit mzdy zaměstnancům za březen?
Odpověď: 100 %
Máme zaplatit zdravotní a sociální pojištění za nás i zaměstnance a v jaké výši?
Odpověď: Ano, ve výši 100 %. Vypadá to, že budou odpuštěny pouze sankce za pozdní zaplacení záloh.
Kdy si můžeme jako OSVČ požádat o příspěvek 15 tis. Kč?
Odpověď: Nejdřív od 15. dubna.

Když poslouchám a čtu všechny ty stesky lidí na zavřené úřady nebo jejich omezenou činnost, když si potřebovali něco nutného vyřídit, okamžitě mě napadá, že by tito úředníci, jimž ubylo zřetelně práce, měli mít taktéž kráceny mzdy na nějakých těch 60 % platu.

Ivan Hoffman:
Tato krize jasně ukázala, že Evropská unie, která umí skvěle řešit problémy, které sama vymýšlí, je nám platná jako mrtvému zimník, když jde o život a je třeba řešit problémy reálné. EU nám může být k užitku tehdy, když se z byznysového projektu, kdy moderují lobbisté nadnárodních korporací, stane servisní organizací svrchovaných států, které usilují o mírovou koexistenci. Není praktické, aby se nám Brusel pletl do života.

Opsáno z týdeníku Hrot:
Takže nejprve nalijeme pár miliard na půjčky živnostníkům do státní Českomoravské rozvojové banky, abychom vzápětí zjistili, že instituce zabývající se pár stovkami případů ročně prostě desetitisíce žádostí v pěti pobočkách nezúřaduje v jakkoliv přijatelném čase. Pak dáme patnáctitisícovou podporu živnostníkům včetně těch, kteří mají třeba třicet zaměstnanců, a pak paní Maláčové dojde, že by je spíš potřebovali lidé pracující na dohody. Pak zase vláda nesmyslně plošně zmrazí spotřebitelské půjčky a hypotéky, místo aby firmám a podnikatelům zaručila kontokorenty a zadotovala jejich úročení, což by byla skutečná pomoc trpícímu malému byznysu atd. V praxi tak vidíme, proč se v mezinárodních žebříčcích konkurenceschopnosti propadáme kvůli kvalitě institucí.
Ve vládě buď chybí ekonomická erudice, nebo své členy s mozkem izolovala do karantény. Možná by to chtělo někoho myslícího si najmout a drobet ho poslouchat. Takových lidí v téhle zemi není málo.

Čtenář glos R. Š. mi napsal:
Vím přesně, o čem píšete. Můj otec zemřel v 80 letech poté, co 5 let strávil v podstatě vleže, s velmi sníženou mobilitou, v závěru inkontinentní, doma v obýváku na gauči. Staral jsem se o něj spolu s maminkou, která byla stejně stará jako on. Maminka se mi v posledních fázích svěřila, že už na to psychicky ani fyzicky nemá. Tatínek jedl až 25 prášků denně. Snažil jsem se to s ním diskutovat, ale jsem přesvědčen, že po takovéto medikaci žil už v jiném světě, než my ostatní. Za svého produktivního života to byl velmi činorodý člověk - sportoval, cestoval, stále něco budoval, hrál na hudební nástroje, v závěru profesionální kariéry působil i ve vedoucích funkcích firem, byl obecně respektovanou osobou. Ale těch 5 posledních let, které mu současný farmaceutický průmysl nabídl tak nějak navíc, bylo pro jeho osobu dehonestující a pro jeho okolí naprosto devastující.
Chápu lidi (jako pan Martin Pecina), kteří tohle nezažili, že se jim ten názor může zdát nehumánní. Mně naopak připadá nehumánní držet kdysi vitálního a činorodého člověka za každou cenu v takovémto vegetativním stavu. Můj dědeček (tátův otec), aktivní sportovec až do své smrti, zemřel v plné kondici na embolii do plic v 78 letech. Pro jeho okolí to byl velký šok, ale vždycky mi v paměti zůstane vzpomínka na vitálního, věčně usměvavého frajera, kterým dědeček až do své smrti byl.

Miluji intelektuální debaty na facebooku. Včera mi jistý Vladimír Saťák Knaus, pobouřen článkem v Krajských listech, do nějž kdosi přispěl poněkud bulvárně sračkovitou představu o tom, co jsem v posledních dnech napsal na svých webových stránkách, vzkázal: Chcípni zmrde jsi lidský odpad (přesně takto, bez čárky). Vyprovokován jeho intelektuálním výtvorem, nezbylo mi, nežli mu po pravdě odpovědět: Ale to nás přece čeká oba, pokud se nemýlím.
O případném dalším vývoji této rozpravy na téma nesmrtelnosti člověka si Vás dovolím informovat.

Určitě si přečtěte:
https://archiv.ihned.cz/c1-66742970-svedi-jdou-na-virus-jinak-bez-zakazu-a-omezeni?fbclid=IwAR2NF-dELIyEw8qNBAf9_f9eHknWffUb0KGpf52ZFhGt3jPV8zU5wEQPbtE