ÚTERNÍ GLOSY 5.03.2019
Miroslava Macka
K soudu bude muset žena za loňský komentář pod obrázkem běženců přestupujících do autobusu u dálnice D5 na Plzeňsku po odhalení jejich úkrytů v nákladních autech. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman uspěl s dovoláním, aby případ neskončil jako přestupek.
Žena loni v únoru komentovala zprávu s videem o rodinách běženců nalezených v kamionech mezi nákladem zboží a následně umístěných do autobusů.
„A my na ně budeme platit! Proč ty autobusy radši nezapálili?“ napsala.
Správně! Tako navádět k ničení cizího majetku! Vždyť ty autobusy přece někomu patřily!
Je typické, že nad chlapem v dlouhé večerní róbě s odhalenou chlupatou hrudí na vídeňském plese v Opeře se nejvíce rozplývají ti, kterým vadí ponožky v sandálech.
John Swinton, bývalý personální šéf novin New York Times, při projevu v rámci přípitku v New York Press Club, v roce 1953 mimo jiné řekl:
"V současné době neexistuje taková věc, jako je nezávislý tisk. Víte to stejně dobře, jako já. Není mezi vámi ani jeden novinář, který by se odvážil upřímně vyjádřit svůj vlastní názor. Víte předem, že kdyby to udělal, nikdy by se to neobjevilo v tisku. Jsem týdně placen za to, že své upřímné mínění nezveřejňuji v novinách, pro něž pracuji. Vy ostatní jste placeni za stejnou věc, a kdo z vás by byl tak pošetilý, aby napsal svůj upřímný názor, brzy by se ocitl na ulici a hledal by si jiné zaměstnání. Kdybych dovolil, aby se v jednom čísle mých novin objevil můj poctivý názor, do dvaceti čtyř hodin bych přišel o místo. Prací žurnalistů je zabíjet pravdu, bezostyšně lhát, překrucovat pravdu, hanobit, plazit se u nohou mamonu a prodávat svou vlast a rasu za svůj denní chléb. Vy i já víme, že věřit v nezávislost tisku je bláznovství. Jsme nástroji a vazalové bohatých mužů za scénou. Jsme skákající tajtrlíci, oni tahají za drátky a my tancujeme. Naše talenty, naše možnosti a celé naše životy jsou vlastnictvím těchto mužů. Jsme intelektuální prostituti."
Stále platné, stále platné, dodávám…
Žena loni v únoru komentovala zprávu s videem o rodinách běženců nalezených v kamionech mezi nákladem zboží a následně umístěných do autobusů.
„A my na ně budeme platit! Proč ty autobusy radši nezapálili?“ napsala.
Správně! Tako navádět k ničení cizího majetku! Vždyť ty autobusy přece někomu patřily!
Je typické, že nad chlapem v dlouhé večerní róbě s odhalenou chlupatou hrudí na vídeňském plese v Opeře se nejvíce rozplývají ti, kterým vadí ponožky v sandálech.
John Swinton, bývalý personální šéf novin New York Times, při projevu v rámci přípitku v New York Press Club, v roce 1953 mimo jiné řekl:
"V současné době neexistuje taková věc, jako je nezávislý tisk. Víte to stejně dobře, jako já. Není mezi vámi ani jeden novinář, který by se odvážil upřímně vyjádřit svůj vlastní názor. Víte předem, že kdyby to udělal, nikdy by se to neobjevilo v tisku. Jsem týdně placen za to, že své upřímné mínění nezveřejňuji v novinách, pro něž pracuji. Vy ostatní jste placeni za stejnou věc, a kdo z vás by byl tak pošetilý, aby napsal svůj upřímný názor, brzy by se ocitl na ulici a hledal by si jiné zaměstnání. Kdybych dovolil, aby se v jednom čísle mých novin objevil můj poctivý názor, do dvaceti čtyř hodin bych přišel o místo. Prací žurnalistů je zabíjet pravdu, bezostyšně lhát, překrucovat pravdu, hanobit, plazit se u nohou mamonu a prodávat svou vlast a rasu za svůj denní chléb. Vy i já víme, že věřit v nezávislost tisku je bláznovství. Jsme nástroji a vazalové bohatých mužů za scénou. Jsme skákající tajtrlíci, oni tahají za drátky a my tancujeme. Naše talenty, naše možnosti a celé naše životy jsou vlastnictvím těchto mužů. Jsme intelektuální prostituti."
Stále platné, stále platné, dodávám…