ÚTERNÍ GLOSY 30.07.2013
Miroslava Macka
Na počátku července jsem napsal pro časopis Reflex následující text o nové vládě, aktuální i na konci tohoto měsíce:
Na vládu Miloše Zemana, potažmo Jiřího Rusnoka, je možno dívat se z mnoha úhlů pohledu.
Tím prvním může být mechanismus vzniku vlády, dozajista ústavní, podle některých však proti duchu ústavy (ať už je to cokoliv) či proti ústavním zvyklostem jdoucí. Zde prezident Zeman jasně zabodoval, neboť nesplnil naivní očekávání koalice, že jen přepřáhnou Miroslavu Němcovou za Petra Nečase a povládnou vesele dál. V toku času se pak může dívat, jak eroduje stojedničková koaliční většina a názorová soudržnost jednotlivých koaličních stran.
Druhým úhlem pohledu může být osoba premiéra Jiřího Rusnoka. Poklidně, neagresivně, nešalamounsky působící muž, značně odlišný od poněkud hystericky se projevujících koaličních i opozičních politiků: Miroslava Kalouska, Miroslavy Němcové, Lubomíra Zaorálka, uvádím příkladem. Tedy opět bod pro prezidenta Zemana.
Třetím úhlem pohledu může být složení vlády: bude to dozajista slepenec z odborníků bez bázně a hany, výpomocných kamarádů a několika podivuhodných až směšných figurek, ale - upřímně řečeno - která vláda taková nebyla, není a nebude? Pro prezidenta Zemana plichta. Pár jmen ovšem vejde v povědomost a může se stát reservoárem ministrů Zemanovy strany po příštích volbách.
Dalším úhlem pohledu musí být dozajista následující vývoj: programové prohlášení vlády, sněmovní debata, hlasování o důvěře, případné jmenování nového premiéra…to vše v toku času, v nervozitě možného rozpočtového provizoria, v čase dalšího rozkližování politických stran, dalších akcí policie. V toku času, kdy nikdy nikdo nemá nic jistého, jen prezident Zeman svoje místo na Hradě a z něj pramenící vliv a mediální prostor. Tedy opět body pro Miloše Zemana.
Summa summarum: ať si myslíte o Miloši Zemanovi dobré či zlé, chová se jako protřelý pragmatický politik, který v rozehrané partii může buď získat nebo remizovat.
Nic jiného tedy v podstatě dělat nemůže…
Na vládu Miloše Zemana, potažmo Jiřího Rusnoka, je možno dívat se z mnoha úhlů pohledu.
Tím prvním může být mechanismus vzniku vlády, dozajista ústavní, podle některých však proti duchu ústavy (ať už je to cokoliv) či proti ústavním zvyklostem jdoucí. Zde prezident Zeman jasně zabodoval, neboť nesplnil naivní očekávání koalice, že jen přepřáhnou Miroslavu Němcovou za Petra Nečase a povládnou vesele dál. V toku času se pak může dívat, jak eroduje stojedničková koaliční většina a názorová soudržnost jednotlivých koaličních stran.
Druhým úhlem pohledu může být osoba premiéra Jiřího Rusnoka. Poklidně, neagresivně, nešalamounsky působící muž, značně odlišný od poněkud hystericky se projevujících koaličních i opozičních politiků: Miroslava Kalouska, Miroslavy Němcové, Lubomíra Zaorálka, uvádím příkladem. Tedy opět bod pro prezidenta Zemana.
Třetím úhlem pohledu může být složení vlády: bude to dozajista slepenec z odborníků bez bázně a hany, výpomocných kamarádů a několika podivuhodných až směšných figurek, ale - upřímně řečeno - která vláda taková nebyla, není a nebude? Pro prezidenta Zemana plichta. Pár jmen ovšem vejde v povědomost a může se stát reservoárem ministrů Zemanovy strany po příštích volbách.
Dalším úhlem pohledu musí být dozajista následující vývoj: programové prohlášení vlády, sněmovní debata, hlasování o důvěře, případné jmenování nového premiéra…to vše v toku času, v nervozitě možného rozpočtového provizoria, v čase dalšího rozkližování politických stran, dalších akcí policie. V toku času, kdy nikdy nikdo nemá nic jistého, jen prezident Zeman svoje místo na Hradě a z něj pramenící vliv a mediální prostor. Tedy opět body pro Miloše Zemana.
Summa summarum: ať si myslíte o Miloši Zemanovi dobré či zlé, chová se jako protřelý pragmatický politik, který v rozehrané partii může buď získat nebo remizovat.
Nic jiného tedy v podstatě dělat nemůže…