STŘEDEČNÍ GLOSY 21.03.2012
Miroslava Macka
Uznávám, že moje glosy jsou vesměs o věcech nedobrých a špatných, neb "každodenní radosti ze života" publikuji na jiných svých stránkách, a to www. macekvbotach.cz . Pokusím se však (a počátek jara je k tomu velice vhodný termín) též zde o glosy veskrze pozitivní.
Před pár dny jsem během jednoho jediného dne narazil na dvě firmy, jejichž majitelé (potažmo zaměstnanci), ve mně znovuvzkřísili přesvědčení, že právě tato střední třída je největším bohatstvím společnosti.
Nejprve jsem ve firmě Polstrin Design v Hradci Králové, vyrábějící sedací soupravy a prodávající nábytek, objednal zahradní stolek a dvě židle formou sympatického a profesionálního jednání, přičemž jsem omylem při placení zálohy zaplatil o jednu bankovku navíc. Záhy mi volali na mobil co se stalo a sdělili mi, že na tuto sumu navíc vystaví dodatečnou zálohovou fakturu. Také, co se dopravy týká, zachovali se solidně a nabídli dovoz do domu v termínu, kdy pojedou s dalším rozvozem mým směrem a zaplatím tedy jen zlomek kilometrovného.
Vzápětí jsem se zastavil ve firmě Velebný a Fam v Ústí nad Orlicí, která vyrábí prapory, vlajky, různé výšivky a restauruje staré. Objednávku jsem učinil malou, ale i zde jsem se setkal s velice profesionálním a milým přístupem a mohl navíc obdivovat nejen nejnovější japonské vyšívací stroje, ale i obdivuhodné zakázky pro tu - i cizozemsko.
Jsem přesvědčen, že právě toto jsou lidé, ke kterým by se "stát" měl chovat se stejnou ochotou a solidností jako oni ke svým zákazníkům, neboť právě oni jsou zárukou prosperity, sociální soudržnosti a stability společnosti. A nikoliv myriády lidí, napojených na veřejné penězovody.
Což mi připomíná bonmot jednoho holandského politika: Je neuvěřitelné, kolik se v Evropě rodí nových a nových levičáků, kteří neustále vymýšlejí, jak přerozdělit peníze, namísto aby šli a otevřeli si pekárnu.
Včera se mi při hřímání ve sněmovně velmi líbil šéf sociálních demokratů Sobotka. Prohlásil totiž, že opozice má kontrolovat plnění vládních slibů.
A pak vůbec nevyčetl vládě, že chce zvyšovat daně bohatším, ač to vůbec neměla ve vládním prohlášení...
Už dlouho jsem neslyšel něco tak "falešného a prázdného" jako Jana Švejnara, vyčkávajícího kandidáta na prezidenta republiky, v pořadu Radiožurnálu.
Jen a jen "ušlechtilé kecy" bez jakéhokoliv konkretního obsahu: ve školství je třeba udělat reformu a dávat peníze tam, kde to bude nejefektivnější, rozpočet je třeba stabilizovat a pak provést funkční analýzu, kde šetřit a budoucí prezident musí mít vizi a strategii.
O své případné vizi a strategii pochopitelně neřekl ani jedno konkrétní slovo.
Rozvíjí se debata o nákupu nových belgických kulometů pro českou armádu za čtvrt miliardy korun a kupodivu se nevede hlavně o tom, zda je vůbec nakoupit a proti komu je budeme potřebovat, ale o tom, že budou tradičně dvojnásobně dražší než za kolik je nakupují jinde.
Nemohu se zbavit dojmu, že jediným rozumným řešením by bylo armáda z gruntu zrušit a vystavět maličkou novou, která by byla nedílnou součástí integrovaného záchranného systému. Poprvé v historii by tak na něco byla.
Čtenář glos P. J. doplnil svůj včerejší mail následujícím brilantním textem:
K mé včerejší poznámce ještě doplňuji, že můj příspěvek do fóra k Holešovské výzvě nakonec zveřejněn nebyl, nejspíš byl příliš heretický a pro administrátory fóra intelektuálně (či intelektově?) nezvládnutelný a nestravitelný.
Čtením řady příspěvků z tohoto fóra ve mně neustále narůstalo zděšení, kolik pohrobků totality se zde najednou znovu vynořilo, a to i mezi mladou generací, která reálný socialismus nezažila. Ale zároveň jsem se i poučil a doplnil si vzdělání. Dozvěděl jsem se např., že před listopadem 1989 zde byly prosperující průmysl a neméně prosperující zemědělství, které byly následně za přispění zločinných vlád (jedním z největších zločinců je jakýsi Klaus) rozvráceny a rozkradeny. Ze zoufalství jednotlivých výkřiků jsem nabyl dojmu, že nejvíc ony kritiky naštval fakt, že si taky nenakradli.
O tom, že zde před rokem 1989 bylo prosperující hospodářství, může mluvit jenom úplný trouba nebo demagog. Naivní český idealista a romantik (žijící pod silným vlivem zbožnění Václava Havla a spol.) si bude stále myslet, že totalitu zničily myšlenky disidentů a jejich neutuchající protirežimní ofenzívy. Nic proti disidentům, i když i mezi nimi byla "šlechta” a plebs, o němž toho mnoho nevíme, ale který by si zřejmě zasloužil mnohem více pozornosti i uznání, než oficiální bojovníci s režimem, kteří se zhusta rekrutovali z "odkopnutých” přisluhovačů tohoto režimu. Jako prakticky uvažující člověk ale vím, že pád totality byl především ekonomickou porážkou komunismu, politická změna byla již pouhým doprovodným jevem.
Ve škole jsme se učili, že otrokářský společenský systém zanikl, protože se přežil a byl především ekonomicky neudržitelný. Otroky bylo stále těžší a nákladnější získat, otroka bylo nutno živit, jeho motivace k práci byla nulová a k práci byl nucen nákladným systémem dozorců. Jinými slovy, jeden produktivní otrok živil stádo neproduktivních darmožroutů.
Když se podíváme na socialistické "prosperující” hospodářství, vysledujeme překvapivě shodné rysy s oním dávno překonaným hospodářstvím. Máme zde vládnoucí vrstvu, bandu s patentem na rozum, která o všem rozhoduje a nepřipouští debaty. A je zde armáda demotivovaných "pracujících”, kteří jsou povětšinou jen povinně zaměstnáni, protože jinak by jim hrozilo stíhání pro trestný čin příživnictví. Tito pracující, kteří jsou sice v oficiálních projevech vždy vynášeni na piedestal, jsou v praktickém životě postaveni na úroveň otroctva, protože nemají a nesmějí mít vlastní (jiný) názor a jejich případná iniciativa může mít jen "povolený a schválený” rozsah (viz trestné činy nedovoleného podnikání). Tato socialistická nesmyslná přezaměstnanost a umělá zaměstnanost musela být dlouhodobě též neufinancovatelná. A nad vším, bdělé oko StB. O tom kdo, jak a kolik v rámci společného a společenského vlastnictví kradl, se tradují legendy. Tak čemu se dnes divíme, že "ti nahoře” kradou. Oni totiž kradou, a vždy kradli, i "ti dole”. Jde jenom o míru a ochotu si to přiznat.
A ještě k tomu "prosperujícímu” hospodářství za socialismu. Ono bylo celé jedna velká loupež, byly ukradeny velké průmyslové podniky i malé živnosti, byla ukradena zemědělská půda a násilím zkolektivizována. Kolik životů a lidských tragédií si toto "prosperující” hospodářství vyžádalo nějak těm internetovým nostalgikům uniká. A když se vyčerpaly nakradené zdroje, které nahospodařily generace skutečných hospodářů, pak poslední ránu možné prosperitě zasadila RVHP. Průmysl i zemědělství produkovaly bez ohledu na náklady a potřeby odbytu, vždy pod euforickou a nabubřelou představou, že politickým rozhodnutím přemůžeme přírodní, a tedy i ekonomické, zákony. Že to jednou musí padnout na hubu, bylo víc než jisté. Bohužel to trvalo příliš dlouho. (Nepřipomíná vám to taky tak trochu Bruselskou E(U)konomickou školu?).
A teď to tu máme znovu, Holešovská výzva, líbivá a chytlavá hesla, která vyjadřují spravedlivé rozhořčení mas "obyčejných lidí”. Problém je, že pod populistickým nátěrem vykukují staré a oprýskané transparenty Gottwaldových šiků.
Čtenář glos B. O. mi napsal zajímavý názor:
Holešovská výzva jeví se mi úsměvnou mimo jiné i pro upřímný postesk organizátorů: "V tomto krátkém časovém období spontánního vzniku nebylo reálné hned formulovat body našeho programu pro následné období." Takže program dohromady dát, to jim moc nejde.
Na druhé straně ale v onom "krátkém časovém období" prokazují reálnou schopnost jasně formulovat, co který z artefaktů jejich hnutí bude stát, kde a jak ho pořídit - a hlavně zaplatit: "Je možno si objednat kovové odznaky s nápisem "Stydím se za vládu a prezidenta a chci jejich demisi". Cena je 20 Kč za kus. Cena visaček z tvrdého papíru se stejným nápisem je 5 Kč za kus.
Jestli právě tohle není celý ten program.
Opsáno z facebooku:
Vládo a koaliční poslanci !
Začněte už sakra dělat kroky, které nebudou nasírat vaše tradiční voliče. Vyhažte polovinu úředníků, zrušte 80% naprosto zbytečných institucí a neziskovek. Zrušte nesmyslné dávky a příplatky, které se mnohdy zdvojují. Zlikvidujte maximum restriktivních zákonů a nařízení, kterými nás zaplevelili socani. Potom se k vám začnou tradiční voliči vracet, možná že i důvěra a třeba přijdete na to, že v rozpočtu zůstane ještě dost peněz.
Před pár dny jsem během jednoho jediného dne narazil na dvě firmy, jejichž majitelé (potažmo zaměstnanci), ve mně znovuvzkřísili přesvědčení, že právě tato střední třída je největším bohatstvím společnosti.
Nejprve jsem ve firmě Polstrin Design v Hradci Králové, vyrábějící sedací soupravy a prodávající nábytek, objednal zahradní stolek a dvě židle formou sympatického a profesionálního jednání, přičemž jsem omylem při placení zálohy zaplatil o jednu bankovku navíc. Záhy mi volali na mobil co se stalo a sdělili mi, že na tuto sumu navíc vystaví dodatečnou zálohovou fakturu. Také, co se dopravy týká, zachovali se solidně a nabídli dovoz do domu v termínu, kdy pojedou s dalším rozvozem mým směrem a zaplatím tedy jen zlomek kilometrovného.
Vzápětí jsem se zastavil ve firmě Velebný a Fam v Ústí nad Orlicí, která vyrábí prapory, vlajky, různé výšivky a restauruje staré. Objednávku jsem učinil malou, ale i zde jsem se setkal s velice profesionálním a milým přístupem a mohl navíc obdivovat nejen nejnovější japonské vyšívací stroje, ale i obdivuhodné zakázky pro tu - i cizozemsko.
Jsem přesvědčen, že právě toto jsou lidé, ke kterým by se "stát" měl chovat se stejnou ochotou a solidností jako oni ke svým zákazníkům, neboť právě oni jsou zárukou prosperity, sociální soudržnosti a stability společnosti. A nikoliv myriády lidí, napojených na veřejné penězovody.
Což mi připomíná bonmot jednoho holandského politika: Je neuvěřitelné, kolik se v Evropě rodí nových a nových levičáků, kteří neustále vymýšlejí, jak přerozdělit peníze, namísto aby šli a otevřeli si pekárnu.
Včera se mi při hřímání ve sněmovně velmi líbil šéf sociálních demokratů Sobotka. Prohlásil totiž, že opozice má kontrolovat plnění vládních slibů.
A pak vůbec nevyčetl vládě, že chce zvyšovat daně bohatším, ač to vůbec neměla ve vládním prohlášení...
Už dlouho jsem neslyšel něco tak "falešného a prázdného" jako Jana Švejnara, vyčkávajícího kandidáta na prezidenta republiky, v pořadu Radiožurnálu.
Jen a jen "ušlechtilé kecy" bez jakéhokoliv konkretního obsahu: ve školství je třeba udělat reformu a dávat peníze tam, kde to bude nejefektivnější, rozpočet je třeba stabilizovat a pak provést funkční analýzu, kde šetřit a budoucí prezident musí mít vizi a strategii.
O své případné vizi a strategii pochopitelně neřekl ani jedno konkrétní slovo.
Rozvíjí se debata o nákupu nových belgických kulometů pro českou armádu za čtvrt miliardy korun a kupodivu se nevede hlavně o tom, zda je vůbec nakoupit a proti komu je budeme potřebovat, ale o tom, že budou tradičně dvojnásobně dražší než za kolik je nakupují jinde.
Nemohu se zbavit dojmu, že jediným rozumným řešením by bylo armáda z gruntu zrušit a vystavět maličkou novou, která by byla nedílnou součástí integrovaného záchranného systému. Poprvé v historii by tak na něco byla.
Čtenář glos P. J. doplnil svůj včerejší mail následujícím brilantním textem:
K mé včerejší poznámce ještě doplňuji, že můj příspěvek do fóra k Holešovské výzvě nakonec zveřejněn nebyl, nejspíš byl příliš heretický a pro administrátory fóra intelektuálně (či intelektově?) nezvládnutelný a nestravitelný.
Čtením řady příspěvků z tohoto fóra ve mně neustále narůstalo zděšení, kolik pohrobků totality se zde najednou znovu vynořilo, a to i mezi mladou generací, která reálný socialismus nezažila. Ale zároveň jsem se i poučil a doplnil si vzdělání. Dozvěděl jsem se např., že před listopadem 1989 zde byly prosperující průmysl a neméně prosperující zemědělství, které byly následně za přispění zločinných vlád (jedním z největších zločinců je jakýsi Klaus) rozvráceny a rozkradeny. Ze zoufalství jednotlivých výkřiků jsem nabyl dojmu, že nejvíc ony kritiky naštval fakt, že si taky nenakradli.
O tom, že zde před rokem 1989 bylo prosperující hospodářství, může mluvit jenom úplný trouba nebo demagog. Naivní český idealista a romantik (žijící pod silným vlivem zbožnění Václava Havla a spol.) si bude stále myslet, že totalitu zničily myšlenky disidentů a jejich neutuchající protirežimní ofenzívy. Nic proti disidentům, i když i mezi nimi byla "šlechta” a plebs, o němž toho mnoho nevíme, ale který by si zřejmě zasloužil mnohem více pozornosti i uznání, než oficiální bojovníci s režimem, kteří se zhusta rekrutovali z "odkopnutých” přisluhovačů tohoto režimu. Jako prakticky uvažující člověk ale vím, že pád totality byl především ekonomickou porážkou komunismu, politická změna byla již pouhým doprovodným jevem.
Ve škole jsme se učili, že otrokářský společenský systém zanikl, protože se přežil a byl především ekonomicky neudržitelný. Otroky bylo stále těžší a nákladnější získat, otroka bylo nutno živit, jeho motivace k práci byla nulová a k práci byl nucen nákladným systémem dozorců. Jinými slovy, jeden produktivní otrok živil stádo neproduktivních darmožroutů.
Když se podíváme na socialistické "prosperující” hospodářství, vysledujeme překvapivě shodné rysy s oním dávno překonaným hospodářstvím. Máme zde vládnoucí vrstvu, bandu s patentem na rozum, která o všem rozhoduje a nepřipouští debaty. A je zde armáda demotivovaných "pracujících”, kteří jsou povětšinou jen povinně zaměstnáni, protože jinak by jim hrozilo stíhání pro trestný čin příživnictví. Tito pracující, kteří jsou sice v oficiálních projevech vždy vynášeni na piedestal, jsou v praktickém životě postaveni na úroveň otroctva, protože nemají a nesmějí mít vlastní (jiný) názor a jejich případná iniciativa může mít jen "povolený a schválený” rozsah (viz trestné činy nedovoleného podnikání). Tato socialistická nesmyslná přezaměstnanost a umělá zaměstnanost musela být dlouhodobě též neufinancovatelná. A nad vším, bdělé oko StB. O tom kdo, jak a kolik v rámci společného a společenského vlastnictví kradl, se tradují legendy. Tak čemu se dnes divíme, že "ti nahoře” kradou. Oni totiž kradou, a vždy kradli, i "ti dole”. Jde jenom o míru a ochotu si to přiznat.
A ještě k tomu "prosperujícímu” hospodářství za socialismu. Ono bylo celé jedna velká loupež, byly ukradeny velké průmyslové podniky i malé živnosti, byla ukradena zemědělská půda a násilím zkolektivizována. Kolik životů a lidských tragédií si toto "prosperující” hospodářství vyžádalo nějak těm internetovým nostalgikům uniká. A když se vyčerpaly nakradené zdroje, které nahospodařily generace skutečných hospodářů, pak poslední ránu možné prosperitě zasadila RVHP. Průmysl i zemědělství produkovaly bez ohledu na náklady a potřeby odbytu, vždy pod euforickou a nabubřelou představou, že politickým rozhodnutím přemůžeme přírodní, a tedy i ekonomické, zákony. Že to jednou musí padnout na hubu, bylo víc než jisté. Bohužel to trvalo příliš dlouho. (Nepřipomíná vám to taky tak trochu Bruselskou E(U)konomickou školu?).
A teď to tu máme znovu, Holešovská výzva, líbivá a chytlavá hesla, která vyjadřují spravedlivé rozhořčení mas "obyčejných lidí”. Problém je, že pod populistickým nátěrem vykukují staré a oprýskané transparenty Gottwaldových šiků.
Čtenář glos B. O. mi napsal zajímavý názor:
Holešovská výzva jeví se mi úsměvnou mimo jiné i pro upřímný postesk organizátorů: "V tomto krátkém časovém období spontánního vzniku nebylo reálné hned formulovat body našeho programu pro následné období." Takže program dohromady dát, to jim moc nejde.
Na druhé straně ale v onom "krátkém časovém období" prokazují reálnou schopnost jasně formulovat, co který z artefaktů jejich hnutí bude stát, kde a jak ho pořídit - a hlavně zaplatit: "Je možno si objednat kovové odznaky s nápisem "Stydím se za vládu a prezidenta a chci jejich demisi". Cena je 20 Kč za kus. Cena visaček z tvrdého papíru se stejným nápisem je 5 Kč za kus.
Jestli právě tohle není celý ten program.
Opsáno z facebooku:
Vládo a koaliční poslanci !
Začněte už sakra dělat kroky, které nebudou nasírat vaše tradiční voliče. Vyhažte polovinu úředníků, zrušte 80% naprosto zbytečných institucí a neziskovek. Zrušte nesmyslné dávky a příplatky, které se mnohdy zdvojují. Zlikvidujte maximum restriktivních zákonů a nařízení, kterými nás zaplevelili socani. Potom se k vám začnou tradiční voliči vracet, možná že i důvěra a třeba přijdete na to, že v rozpočtu zůstane ještě dost peněz.