PONDĚLNÍ GLOSY 18.01.2010
Miroslava Macka
Mám dojem, že musí jít o nějaký žert. Vláda se totiž poradila, kterak se dostat z krize a přišla s "geniálním" nápadem: zvýšit daně, zlepšit kontrolu hospodaření s penězi a uspořit na výdajích. Na takovou radu ovšem nepotřebujeme vládu, to dá zdravý selský rozum, vždyť nic jiného neexistuje.
To podstatné je ovšem v tom kolik a komu sebrat z kapes, jak, kým a s jakým efektem kontrolovat hospodaření a kde a kolik uspořit. To ovšem vláda ponechá na vládě příští... takže další nejméně půlrok v p.....! Nač v té Strakovce potom sedí?
Svědek v restitučním sporu Dietrichsteinů o mikulovské panství připomenul soudu, že do Jižní Ameriky po válce neutíkali antifašisté...
Což mi připomnělo, jak jsme po válce zpívávali na melodii Horst Wessel Lied: " Die Fahne hoch, die Reihen dicht geslossen, kde je ten hoch s tím knírkem pod nosem? A kdepak jsou ty nacistický svině, no že se ptáš, už dávno v Argentině... "
Ze zajímavého rozhovoru Jaroslava Plesla s vrchním ředitelem České národní banky Pavlem Řežábkem, publikovaným v sobotních Lidovkách pod titulkem "Jsme zadluženi víc, než si myslíme", cituji:
Náš roční obrat, tedy příjmy státního rozpočtu, je přibližně jeden bilion, a státní dluh je vyšší než tento roční obrat, navíc s roční ztrátou 192 miliard korun. To nejsou výsledky, které by hovořily o potenciální prosperitě.
Teď se třeba mluví o tom, že důchodci by měli dostat třinácté důchody.... Jestliže jim však něco slibuji, tak musím říct i to, že na obsluhu dluhu platíme dnes sedmdesát miliard korun, ale budeme platit třeba sto miliard i více. Jen při pouhém přepočtu sedmdesáti miliard na dva miliony důchodců se dostanu na částku 35.000.- na jednoho důchodce. Diskuse o tom, jestli jim dát nebo nedat tři tisíce jako milodar, mi připadá směšná ve srovnání s tím, jaké částky odtékají na jiné neefektivní platby. Na tom je dobře vidět, kam vede zadlužování. Nikoliv k blahobytu, ale k omezování příjmů.
Celá léta se posyktovaly investiční pobídky. Postavily se podniky, některé z nich na jednorázové použití, tzv. montovny......V roce 2008 do ČR přišlo na dividendách šest miliard korun, ale odešlo 169 miliard. To hraničí s významným rizikem pro budoucnost.
Myslím, že situace je velmi vážná. Od roku 2003 si slibujeme, že začneme s řešením, ale nic se nedělalo.
Moje poznámka: Nechápu dvě věci. Jednak, proč veřejnoprávní media tyto skutečnosti dnes a denně lidem nepřipomínají a nevtloukají do hlavy, aby konečně prozřeli a dále nechápu, proč to ODS dnes a denně neotlouká o hlavu Paroubkovi...
Američan Ron Paul (poslanec sněmovny reprezentantů) napsal a Čech Aleš Drobek přeložil a publikoval na svém blogu na Aktuálně.cz text, z něhož s potěšením vybírám:
Rakouská ekonomická škola je školou zdravého rozumu. Recesi nelze řešit bezhlavým utrácením. Nelze zardousit ekonomiku přemírou regulací, a pak se divit, že nefunguje. Nelze danit podnikatele i zaměstnance až k mezím snesitelnosti a čekat, že budou odvádět stále stejný pracovní výkon. Nelze vytisknout celé stohy nových peněz a myslet si, že všechen ten papír nějakým kouzlem neztratí na hodnotě. Stát nemůže "vyřešit" dlouhodobou nezaměstnanost tak, že z lidí bez práce nadělá úředníky nebo jim bude do smrti posílat podporu. Nelze si žít donekonečna nad poměry. V ekonomice by měli jedni vyrábět jen a pouze to, co druzí chtějí kupovat. Růst státní správy je protikladem hospodářského růstu.
Politici a úředníci tyto nepříjemné, leč samozřejmé zásady neslyší rádi. Je pro ně mnohem lákavější mávat kouzelnou hůlkou veřejného zadlužování a ze všech problémů vinit všechny kromě sebe. Je načase, aby sobě i nám přestali lhát.
Lidé na ulici viní ze všeho volný trh, málokdo si však uvědomuje, že v důsledku fatálně pomýlené, leč politiky široce akceptované keynesiánské teorie je dnes naše země více socialistická než kapitalistická. Zatímco soukromý sektor byl za uplynulých deset let jako na houpačce, jednou dole, jednou nahoře, státní správa vytrvale rostla, protože keynesiánci poradili politikům, že čím víc daní, dluhů a inflace, tím lépe. Jak dlouho ale vydržíme, když naším jediným růstovým sektorem je ten úřednický?
To podstatné je ovšem v tom kolik a komu sebrat z kapes, jak, kým a s jakým efektem kontrolovat hospodaření a kde a kolik uspořit. To ovšem vláda ponechá na vládě příští... takže další nejméně půlrok v p.....! Nač v té Strakovce potom sedí?
Svědek v restitučním sporu Dietrichsteinů o mikulovské panství připomenul soudu, že do Jižní Ameriky po válce neutíkali antifašisté...
Což mi připomnělo, jak jsme po válce zpívávali na melodii Horst Wessel Lied: " Die Fahne hoch, die Reihen dicht geslossen, kde je ten hoch s tím knírkem pod nosem? A kdepak jsou ty nacistický svině, no že se ptáš, už dávno v Argentině... "
Ze zajímavého rozhovoru Jaroslava Plesla s vrchním ředitelem České národní banky Pavlem Řežábkem, publikovaným v sobotních Lidovkách pod titulkem "Jsme zadluženi víc, než si myslíme", cituji:
Náš roční obrat, tedy příjmy státního rozpočtu, je přibližně jeden bilion, a státní dluh je vyšší než tento roční obrat, navíc s roční ztrátou 192 miliard korun. To nejsou výsledky, které by hovořily o potenciální prosperitě.
Teď se třeba mluví o tom, že důchodci by měli dostat třinácté důchody.... Jestliže jim však něco slibuji, tak musím říct i to, že na obsluhu dluhu platíme dnes sedmdesát miliard korun, ale budeme platit třeba sto miliard i více. Jen při pouhém přepočtu sedmdesáti miliard na dva miliony důchodců se dostanu na částku 35.000.- na jednoho důchodce. Diskuse o tom, jestli jim dát nebo nedat tři tisíce jako milodar, mi připadá směšná ve srovnání s tím, jaké částky odtékají na jiné neefektivní platby. Na tom je dobře vidět, kam vede zadlužování. Nikoliv k blahobytu, ale k omezování příjmů.
Celá léta se posyktovaly investiční pobídky. Postavily se podniky, některé z nich na jednorázové použití, tzv. montovny......V roce 2008 do ČR přišlo na dividendách šest miliard korun, ale odešlo 169 miliard. To hraničí s významným rizikem pro budoucnost.
Myslím, že situace je velmi vážná. Od roku 2003 si slibujeme, že začneme s řešením, ale nic se nedělalo.
Moje poznámka: Nechápu dvě věci. Jednak, proč veřejnoprávní media tyto skutečnosti dnes a denně lidem nepřipomínají a nevtloukají do hlavy, aby konečně prozřeli a dále nechápu, proč to ODS dnes a denně neotlouká o hlavu Paroubkovi...
Američan Ron Paul (poslanec sněmovny reprezentantů) napsal a Čech Aleš Drobek přeložil a publikoval na svém blogu na Aktuálně.cz text, z něhož s potěšením vybírám:
Rakouská ekonomická škola je školou zdravého rozumu. Recesi nelze řešit bezhlavým utrácením. Nelze zardousit ekonomiku přemírou regulací, a pak se divit, že nefunguje. Nelze danit podnikatele i zaměstnance až k mezím snesitelnosti a čekat, že budou odvádět stále stejný pracovní výkon. Nelze vytisknout celé stohy nových peněz a myslet si, že všechen ten papír nějakým kouzlem neztratí na hodnotě. Stát nemůže "vyřešit" dlouhodobou nezaměstnanost tak, že z lidí bez práce nadělá úředníky nebo jim bude do smrti posílat podporu. Nelze si žít donekonečna nad poměry. V ekonomice by měli jedni vyrábět jen a pouze to, co druzí chtějí kupovat. Růst státní správy je protikladem hospodářského růstu.
Politici a úředníci tyto nepříjemné, leč samozřejmé zásady neslyší rádi. Je pro ně mnohem lákavější mávat kouzelnou hůlkou veřejného zadlužování a ze všech problémů vinit všechny kromě sebe. Je načase, aby sobě i nám přestali lhát.
Lidé na ulici viní ze všeho volný trh, málokdo si však uvědomuje, že v důsledku fatálně pomýlené, leč politiky široce akceptované keynesiánské teorie je dnes naše země více socialistická než kapitalistická. Zatímco soukromý sektor byl za uplynulých deset let jako na houpačce, jednou dole, jednou nahoře, státní správa vytrvale rostla, protože keynesiánci poradili politikům, že čím víc daní, dluhů a inflace, tím lépe. Jak dlouho ale vydržíme, když naším jediným růstovým sektorem je ten úřednický?