PONDĚLNÍ GLOSY 4.01.2010
Miroslava Macka
Přiblblost některých novinových titulků je do nebe volající. Kupříkladu hlavní titulek sobotních Lidovek k článku Jakuba Kalenského zněl "Klaus: Budoucnost ať řeší sci -fi". Ať jsem však v prezidentově novoročním projevu hledal jak hledal, takové poselství jsem tam nenašel.
Pan prezident totiž doslova řekl: "Co bude za sto let, nechme spisovatelům sci-fi...dělejme to, co je potřeba dnes....budoucnost začíná teď." Řekl tedy pravý opak toho, co hlásá novinový titulek, neboť jeho poselství přece zní: starejme se co nejlépe o dnešek, to je náš nejlepší příspěvek k budoucnosti.
Řešení je tedy, jak jinak, na nás, ne na autorech sci-fi.
Volání pana prezidenta po silné vládě je poněkud komické:silnou a sebevědomou vládu mohou zvolit jen silní a sebevědomí voliči a ne voliči s ohromným dílem těch, kteří při každé příležitosti natahují ruku ke státu a skuhrají od rána do večera...
Také bědování nad dvousetmiliardovým schodkem státního rozpočtu je poněkud pokrytecké: bědovat se mělo tehdy, když se přijímaly socialistické přerozdělovací zákony a tehdy se také měli nahlas pojmenovávat ti, kteří za současný stav mohou...
Proč se, proboha, media diví, že měl v nedělní televizní debatě Jiří Paroubek mizerně uvázanou kravatu? Kde se to měl naučit, když za bolševika nosil kravatu na gumičce a od té doby se nic nového nenaučil a nic starého nezapomněl?
Zastavme rozkrádání veřejných peněz, křičí Cyril Svoboda, předseda KDU - ČSL, jejíž poslanci jsou nechvalně proslaveni přesýpáním veřejných peněz do svých volebních obvodů na projekty často více než pochybné....
Britsko - americký historik Niall Ferguson v rozhovoru s Danielem Kaiserem v sobotních Lidovkách mj. řekl: Démonizovaného nizozemského politika Geerta Wilderse ani nepustí do Británie, zatímco džihádistům je vstup do Británie v zásadě otevřený.Tohle je kriminální nedbalost našich politiků. A ohromný problém celé Evropy.
Tomáš Halík mne opět nezklamal: v páteční příloze Lidovek, v debatě s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským o víře či nevíře, použil více než dva tisíce let starý řečnický fígl: něco účelově pojmenoval a pak to lehce vyvrátil. Zde ukázka: "Důvěra, že existuje vyšší spravedlnost, než je ta lidská, nám dává naději, což je ale něco jiného než optimismus. Optimismus je naivní představa, že všechny věci půjdou k lepšímu, ať už to zařídí revoluce, věda a technika, nebo neviditelná ruka trhu. Naděje je naopak síla vydržet tam, kde věci k lepšímu nejdou."
Jenže, Tomáši Halíku, ta Vaše definice optimismu je velmi, velice účelová. Troufám si tvrdit, že jsem životní optimista, ovšem beru svůj optimismus z víry (naděje), že po dobách, kdy "věci nejdou", přijdou zase doby, kdy "půjdou", neboť se o to se zdravým sebevědomím a veškerými svými silami přičiním. A mám dost životních zkušeností, abych věděl, že jen tak se to nakonec může podařit. Žádná zbožnost a žádné modlení to za aktivní optimisty, využívající k tomu i tu vědu, techniku a trh, totiž nikdy neudělaly a neudělají.
Pan prezident totiž doslova řekl: "Co bude za sto let, nechme spisovatelům sci-fi...dělejme to, co je potřeba dnes....budoucnost začíná teď." Řekl tedy pravý opak toho, co hlásá novinový titulek, neboť jeho poselství přece zní: starejme se co nejlépe o dnešek, to je náš nejlepší příspěvek k budoucnosti.
Řešení je tedy, jak jinak, na nás, ne na autorech sci-fi.
Volání pana prezidenta po silné vládě je poněkud komické:silnou a sebevědomou vládu mohou zvolit jen silní a sebevědomí voliči a ne voliči s ohromným dílem těch, kteří při každé příležitosti natahují ruku ke státu a skuhrají od rána do večera...
Také bědování nad dvousetmiliardovým schodkem státního rozpočtu je poněkud pokrytecké: bědovat se mělo tehdy, když se přijímaly socialistické přerozdělovací zákony a tehdy se také měli nahlas pojmenovávat ti, kteří za současný stav mohou...
Proč se, proboha, media diví, že měl v nedělní televizní debatě Jiří Paroubek mizerně uvázanou kravatu? Kde se to měl naučit, když za bolševika nosil kravatu na gumičce a od té doby se nic nového nenaučil a nic starého nezapomněl?
Zastavme rozkrádání veřejných peněz, křičí Cyril Svoboda, předseda KDU - ČSL, jejíž poslanci jsou nechvalně proslaveni přesýpáním veřejných peněz do svých volebních obvodů na projekty často více než pochybné....
Britsko - americký historik Niall Ferguson v rozhovoru s Danielem Kaiserem v sobotních Lidovkách mj. řekl: Démonizovaného nizozemského politika Geerta Wilderse ani nepustí do Británie, zatímco džihádistům je vstup do Británie v zásadě otevřený.Tohle je kriminální nedbalost našich politiků. A ohromný problém celé Evropy.
Tomáš Halík mne opět nezklamal: v páteční příloze Lidovek, v debatě s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským o víře či nevíře, použil více než dva tisíce let starý řečnický fígl: něco účelově pojmenoval a pak to lehce vyvrátil. Zde ukázka: "Důvěra, že existuje vyšší spravedlnost, než je ta lidská, nám dává naději, což je ale něco jiného než optimismus. Optimismus je naivní představa, že všechny věci půjdou k lepšímu, ať už to zařídí revoluce, věda a technika, nebo neviditelná ruka trhu. Naděje je naopak síla vydržet tam, kde věci k lepšímu nejdou."
Jenže, Tomáši Halíku, ta Vaše definice optimismu je velmi, velice účelová. Troufám si tvrdit, že jsem životní optimista, ovšem beru svůj optimismus z víry (naděje), že po dobách, kdy "věci nejdou", přijdou zase doby, kdy "půjdou", neboť se o to se zdravým sebevědomím a veškerými svými silami přičiním. A mám dost životních zkušeností, abych věděl, že jen tak se to nakonec může podařit. Žádná zbožnost a žádné modlení to za aktivní optimisty, využívající k tomu i tu vědu, techniku a trh, totiž nikdy neudělaly a neudělají.