ČTVRTEČNÍ GLOSY 22.10.2009
Miroslava Macka
Martin Bursík, Cyril Svoboda a Alexander Vondra docela nestoudně lžou, jako by si neuvědomovali, že i v českém Kocourkově lze leccos dohledat. Všichni tři totiž unisono tvrdili a tvrdí, že vláda nikdy o obavách z přijetí Lisabonské smlouvy, včetně Listiny práv a svobod jako její nedílné součásti, nejednala.
A ejhle: najednou se najde usnesení vlády č. 461 z 25. dubna 2007, svědčící o pravém opaku. Jenže pak najednou Mirek Topolánek a jeho kabinet otočil - a shit začal být životně důležitý a bez nebezpečí...
A teď by tedy hlídací psi demokracie, namísto kruhového honu na Klause, měli začít pátrat po tom, proč Topolánek tak náhle otočil a proč ministři Bursík, Svoboda a Vondra tak nepokrytě lžou a dělají z nás tupé blbce.
Místopředsedovi ČSSD Urbanovi chybí ve vládních prioritách "jasné řešení krize". Bylo by bezvadné, kdybychom mohli "jasně" vyřešit celosvětovou krizi. Ale starat o sebe se můžeme a je to jednoduché jak facka: vyrábět takové zboží a za takové ceny, které budou zákazníci na celém světě kupovat...
Chápu, že se sociálním demokratům nelíbí strana TOP 09, vždyť to také během včerejšího zasedání sněmovny více než předvedli. Chápu a nedivím se jim. Nedávná představa, kterak ve volbách lehce převálcují ODS a vítězně vkráčí do sněmovny se pomalu, ale jistě začíná rozplývat. Případný tandem ODS a TOP 09 je silnější, než ČSSD a Zeman také Paroubkovi pár procent odejme...
A Puchejř konečně splaskne...
Klimatolog Radim Tolasz poskytl velmi zajímavý rozhovor Báře Tachecí v MFDnes. Za vůbec nejdůležitější slova v rozhovoru považuji ta následující: Jedna strana s tím bojuje, druhá se snaží zapomenout. Pak je ještě třetí skupina, která říká: Měli bychom se tomu přizpůsobit.
Hlásím se do té třetí a dodávám: Opravdu si myslíte, že celkový součet ztrát a výnosů z případného globálního oteplování by byl obrovská ztráta, jak nás přesvědčují zapálení politikové, toužící co největší ztrátu vytvořit sveřepým bojem s oteplováním, pochopitelně s vidinou spousty peněz za nehty?
Švédská ministryně pro EU Cecilie Malmströmová nemohla vystihnout ducha stávající EU lépe, než při včerejší debatě o Lisabonské smlouvě a "potížistovi" Klausovi, při níž prohlásila: "Všechny členské státy musí smlouvu ratifikovat."
Jan Kraus označil "televizní radní" za pitomce. Spíše by se měl ale zabývat pitomostí celkové koncepce "veřejnoprávní televize" a jejího spravování. Dovedu si totiž představit docela jiný systém: televize jen soukromé, žádné koncesionářské poplatky a jako součást televizní licence smluvní závazek, že v krizových situacích (povodně, průmyslové havarie, vnější ohrožení státu apod.) jsou televize povinny odvysílat nezbytné informace občanům. Jenže to by si politikové zase museli odpustit trošku té vody ze svého rybníčku a tak bychom slyšeli vzbouřená slova o ohrožení umění na obrazovce, podlehnutí diváckému vkusu, jednostrannosti apod. Ach jo!
Čtenář glos J. M. mi napsal:
Dnes v 11 hod. jsem při náhodném poslouchání zpráv Radiožurnálu zaslechl, že jakási poslankyně evropského parlamentu kritizovala našeho presidenta za jeho postoj k tzv. lisabonské smlouvě a v krátkém úryvku jejího vystoupení bylo jasně slyšet, že řekla, že Češi si zaslouží "...etwas besseres..."; hlasatelka to ovšem uvedla jako "někoho lepšího". Bohužel jsem to celé poslouchal jen tak "na půl ucha", takže nic víc z toho nevím, jen to uvádím jako další z mnoha příkladů onoho nechutného honu na Klause, tentokrát z veřejnoprávního média...
Včera jsem dostal od pana P. B. půvabný text. Tady je:
Nedávno mi byla diagnostikována následující choroba, VPDSP - Věkem Podmíněný Deficit Soustředění Pozornosti. Projevuje se například takto:
Rozhodnu se zalít zahradu.
Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout.
Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží.
Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu.
Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení.
Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu.
Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni.
Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici.
Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal.
Jdu si tedy pro něj do pokoje.
Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil.
Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla.
Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně.
Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat.
Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu.
Přitom uvidím na parapetu své brýle , které jsem hledal ráno.
Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl.
Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy.
Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize.
Proboha, zase ho budeme večer hledat.
Musím ovladač položit k televizi v obýváku.
No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy.
Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu.
Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel.
Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat.
K večeru: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na okně je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde.
Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavil a jsem docela utahaný.
No nic, jdu zkontrolovat došlé maily.
Udělejte mi laskavost. Přepošlete to všem známým, protože si nemohu vzpomenout, komu jsem to napsal a komu ne.
Jo, a nesmějte se, jestli tyhle stavy neznáte!
Váš den se blíží!!
A ejhle: najednou se najde usnesení vlády č. 461 z 25. dubna 2007, svědčící o pravém opaku. Jenže pak najednou Mirek Topolánek a jeho kabinet otočil - a shit začal být životně důležitý a bez nebezpečí...
A teď by tedy hlídací psi demokracie, namísto kruhového honu na Klause, měli začít pátrat po tom, proč Topolánek tak náhle otočil a proč ministři Bursík, Svoboda a Vondra tak nepokrytě lžou a dělají z nás tupé blbce.
Místopředsedovi ČSSD Urbanovi chybí ve vládních prioritách "jasné řešení krize". Bylo by bezvadné, kdybychom mohli "jasně" vyřešit celosvětovou krizi. Ale starat o sebe se můžeme a je to jednoduché jak facka: vyrábět takové zboží a za takové ceny, které budou zákazníci na celém světě kupovat...
Chápu, že se sociálním demokratům nelíbí strana TOP 09, vždyť to také během včerejšího zasedání sněmovny více než předvedli. Chápu a nedivím se jim. Nedávná představa, kterak ve volbách lehce převálcují ODS a vítězně vkráčí do sněmovny se pomalu, ale jistě začíná rozplývat. Případný tandem ODS a TOP 09 je silnější, než ČSSD a Zeman také Paroubkovi pár procent odejme...
A Puchejř konečně splaskne...
Klimatolog Radim Tolasz poskytl velmi zajímavý rozhovor Báře Tachecí v MFDnes. Za vůbec nejdůležitější slova v rozhovoru považuji ta následující: Jedna strana s tím bojuje, druhá se snaží zapomenout. Pak je ještě třetí skupina, která říká: Měli bychom se tomu přizpůsobit.
Hlásím se do té třetí a dodávám: Opravdu si myslíte, že celkový součet ztrát a výnosů z případného globálního oteplování by byl obrovská ztráta, jak nás přesvědčují zapálení politikové, toužící co největší ztrátu vytvořit sveřepým bojem s oteplováním, pochopitelně s vidinou spousty peněz za nehty?
Švédská ministryně pro EU Cecilie Malmströmová nemohla vystihnout ducha stávající EU lépe, než při včerejší debatě o Lisabonské smlouvě a "potížistovi" Klausovi, při níž prohlásila: "Všechny členské státy musí smlouvu ratifikovat."
Jan Kraus označil "televizní radní" za pitomce. Spíše by se měl ale zabývat pitomostí celkové koncepce "veřejnoprávní televize" a jejího spravování. Dovedu si totiž představit docela jiný systém: televize jen soukromé, žádné koncesionářské poplatky a jako součást televizní licence smluvní závazek, že v krizových situacích (povodně, průmyslové havarie, vnější ohrožení státu apod.) jsou televize povinny odvysílat nezbytné informace občanům. Jenže to by si politikové zase museli odpustit trošku té vody ze svého rybníčku a tak bychom slyšeli vzbouřená slova o ohrožení umění na obrazovce, podlehnutí diváckému vkusu, jednostrannosti apod. Ach jo!
Čtenář glos J. M. mi napsal:
Dnes v 11 hod. jsem při náhodném poslouchání zpráv Radiožurnálu zaslechl, že jakási poslankyně evropského parlamentu kritizovala našeho presidenta za jeho postoj k tzv. lisabonské smlouvě a v krátkém úryvku jejího vystoupení bylo jasně slyšet, že řekla, že Češi si zaslouží "...etwas besseres..."; hlasatelka to ovšem uvedla jako "někoho lepšího". Bohužel jsem to celé poslouchal jen tak "na půl ucha", takže nic víc z toho nevím, jen to uvádím jako další z mnoha příkladů onoho nechutného honu na Klause, tentokrát z veřejnoprávního média...
Včera jsem dostal od pana P. B. půvabný text. Tady je:
Nedávno mi byla diagnostikována následující choroba, VPDSP - Věkem Podmíněný Deficit Soustředění Pozornosti. Projevuje se například takto:
Rozhodnu se zalít zahradu.
Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout.
Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží.
Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu.
Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení.
Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu.
Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni.
Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici.
Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal.
Jdu si tedy pro něj do pokoje.
Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil.
Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla.
Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně.
Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat.
Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu.
Přitom uvidím na parapetu své brýle , které jsem hledal ráno.
Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl.
Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy.
Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize.
Proboha, zase ho budeme večer hledat.
Musím ovladač položit k televizi v obýváku.
No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy.
Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu.
Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel.
Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat.
K večeru: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na okně je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde.
Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavil a jsem docela utahaný.
No nic, jdu zkontrolovat došlé maily.
Udělejte mi laskavost. Přepošlete to všem známým, protože si nemohu vzpomenout, komu jsem to napsal a komu ne.
Jo, a nesmějte se, jestli tyhle stavy neznáte!
Váš den se blíží!!