PONDĚLNÍ GLOSY 26.03.2007
Miroslava Macka
V pátek večer jsem s mojí paní nakoukl na večerní televizní zprávy právě v okamžiku, kdy televizní reportér zahajoval přenos ze stranického sjezdu ČSSD a vedle sebe měl čerstvě znovuzvoleného předsedu Paroubka.
Nasupeného, že dostal jen šedesát procent hlasů (mohou za to, pochopitelně, jiní, tentokrát Zeman, Altner a novináři), tradičně zpoceného a umaštěného a s uzlem povolené kravaty kdesi u ucha. Moje paní neřekla ani slovo, jen se instinktivně otřásla odporem.
Už dlouho jsem nebyl svědkem tak dokonale stručného a výstižného komentáře...
Další neuvěřitelnou vlastností Jiřího Paroubka je jeho "pragmatismus", tedy schopnost mít kdykoliv se to hodí zcela jiný názor, než jaký hlásal před časem.
Jeden příklad za všechny: před sobotní volbou místopředsedů ČSSD si v podstatě nadiktoval, koho mají delegáti zvolit a koho ne. Když se před léty o to stejné pokoušel Miloš Zeman, tentýž Jiří Paroubek jej setřel: "ČSSD není samoděržaví. Považuji za nepřijatelné, aby předseda vyjadřoval své názory na to, kdo by měl či neměl být ve vedení."
A je velmi příznačné, že mu tuto jeho příšernou lhavou vyčuranost (žádný pragmatismus!) nikdo z delegátů sjezdu nepřipomenul.
Berlínská deklarace k 50. výročí založení dnešní EU je vzorovým politickým textem: je v něm všechno a nic a navíc to všechno a nic umožňuje jakýkoliv výklad.
Jeden příklad za všechny: "Ženy a muži požívají stejná práva." Krásné konstatování, ale co z něho plyne?
Václav Klaus na toto téma vtipkoval s Angelou Merkelovou a manželkou Tony Blaira, neboť při slavnostním koncertu spočítal, že v osmdesátičlenné Berlínské filharmonii je jen devět žen: "Paní kancléřsko, jestli mě budete zlobit, tak navrhnu, aby Německo bylo vyloučeno z EU, protože nezastává rovnováhu..."
Už jen prostý, nepopiratelný fakt, že si policejní prezident Husák osmkrát za den telefonoval s Miroslavem Šloufem, by měl být dostatečný důvod k jeho promptnímu vyhazovu...
Již staří Římané věděli, že Utique sunt fures et qui accipit et qui furatur, tedy že
Oba jsou zloději - ten kdo krade i ten, kdo kradenou věc přijme.
Nasupeného, že dostal jen šedesát procent hlasů (mohou za to, pochopitelně, jiní, tentokrát Zeman, Altner a novináři), tradičně zpoceného a umaštěného a s uzlem povolené kravaty kdesi u ucha. Moje paní neřekla ani slovo, jen se instinktivně otřásla odporem.
Už dlouho jsem nebyl svědkem tak dokonale stručného a výstižného komentáře...
Další neuvěřitelnou vlastností Jiřího Paroubka je jeho "pragmatismus", tedy schopnost mít kdykoliv se to hodí zcela jiný názor, než jaký hlásal před časem.
Jeden příklad za všechny: před sobotní volbou místopředsedů ČSSD si v podstatě nadiktoval, koho mají delegáti zvolit a koho ne. Když se před léty o to stejné pokoušel Miloš Zeman, tentýž Jiří Paroubek jej setřel: "ČSSD není samoděržaví. Považuji za nepřijatelné, aby předseda vyjadřoval své názory na to, kdo by měl či neměl být ve vedení."
A je velmi příznačné, že mu tuto jeho příšernou lhavou vyčuranost (žádný pragmatismus!) nikdo z delegátů sjezdu nepřipomenul.
Berlínská deklarace k 50. výročí založení dnešní EU je vzorovým politickým textem: je v něm všechno a nic a navíc to všechno a nic umožňuje jakýkoliv výklad.
Jeden příklad za všechny: "Ženy a muži požívají stejná práva." Krásné konstatování, ale co z něho plyne?
Václav Klaus na toto téma vtipkoval s Angelou Merkelovou a manželkou Tony Blaira, neboť při slavnostním koncertu spočítal, že v osmdesátičlenné Berlínské filharmonii je jen devět žen: "Paní kancléřsko, jestli mě budete zlobit, tak navrhnu, aby Německo bylo vyloučeno z EU, protože nezastává rovnováhu..."
Už jen prostý, nepopiratelný fakt, že si policejní prezident Husák osmkrát za den telefonoval s Miroslavem Šloufem, by měl být dostatečný důvod k jeho promptnímu vyhazovu...
Již staří Římané věděli, že Utique sunt fures et qui accipit et qui furatur, tedy že
Oba jsou zloději - ten kdo krade i ten, kdo kradenou věc přijme.