PONDĚLNÍ GLOSY 26.09.2005
Miroslava Macka
Myslím, že je moc dobře, že soudruha Paroubka v jeho neskutečně arogantní samolibosti vytočila media a okolní politikové natolik, že z něj spadla tenoučká, tenoulinká slupka nebolševického nátěru a ukázal se ve své pravé komoušské podobě.
Myslím si též, že je nyní povinností nás všech a novinářů zvlášť, aby trvalým všímáním si "našeho" premiéra ukázali co největšímu počtu lidí, o jakou kreaturu jde. A doufám jen, že v tomto státě není tak vysoký počet hlupáků, kteří mu na jeho mussoliniovský styl naletí.
V dnešních Lidovkách najdete na toto téma můj sloupek, adresovaný právě Paroubkovi.
Proto ne zcela chápu vedení ODS, které promptně vyzvalo Paroubka k rezignaci a navrhlo složitý ústavní postup vedoucí k předčasným volbám. Jednak si opravdu myslím, že čím déle bude ten nabubřelý puchejř vystupovat, tím větší je šance, že spoustě lidem spadnou šupiny z očí - ale i kdybych se mýlil a bylo by lepší dojít k předčasným volbám, myslím si, že Paroubkem hozenou rukavici bylo lépe zvednout se slovy: dobrá, výzvu přijímáme a pojďme se na nejvyšší úrovni parlamentních stran domluvit na zkrácení volebního období a termínu předčasných voleb.
A je nutno též zvážit možnost, že puchejř tak spěchá s volbami proto, že se bojí rychlého pokračování vyšetřování privatizace Unipetrolu ( v Polsku, pochopitelně, ne u nás) a každé zkrácení času je proto pro něj velmi výhodné.
A ještě jedna poznámka: jde o docela vážnou věc a proto není na místě, aby vedení ODS vystupovalo na tiskovce v "zemanovských" úborech - vytahaných tričkách, košilích se
sežvýkanými límečky a při odchodu z tiskovky se pochechtávalo. Vzhledem k lidem, které by mělo a chtělo reprezentovat, je to nefér.
Můj páteční sloupek z Lidovek, věnovaný místopředsedovi vlády Martinu Jahnovi:
Vážený polosoudruhu místopředsedo vlády,
Mám vážné obavy o Vaše zdraví, neboť si nedovedu představit, že by dlouhodobý život v tak schizofrenní situaci, v jaké se v poslední době nacházíte, nakonec nevedl k rozštěpení mysli a hlavně charakteru.
Vaše minulá i současná vyjádření k možným reformním ekonomickým krokům Vám vysloužila celkem oprávněnou nálepku "liberálně pravicový ekonom". Vaše včerejší vládní hlasování pro bolševický zákoník práce, Vaše nevšímavost k faktu, kterak se Váš premiér otevřeně domlouvá a paktuje s bolševiky a Vaše ochota za Paroubkovu ČSSD kandidovat Vám ovšem dodává nálepky "bezpáteřný kariérista".
Je mi jasné, že z vaší strany bych slyšel obhajovná slova o tom, že bez Vašeho vlivu by byl posun vlády doleva ještě větší a zákoník práce i jiné zákony by byly ještě bolševičtější, ale zřejmé je, bohužel, to, že si Vás Paroubek pěstuje jen coby billboardový ksicht pro Prahu, avšak na Vaše názory a postoje (pokud je ve vládě ještě vůbec prosazujete, o čemž si dovoluji pochybovat) pranic nedává a dávat nebude.
A tak jediný Váš přínos spočívá v mých očích v tom, že prakticky ukazujete mladým lidem, jací lidé pomáhali v minulosti různým mizerným režimům dostat se a udržet se u moci. A to je za moje nemalé daně, ze kterých si Vás platím, zatraceně málo.
Takže Vás jako Váš zaměstnavatel vyzývám: odstupte, práskněte za sebou dveřmi a řekněte, že na bolševizaci Česka se odmítáte podílet: hodně lidem tím otevřete oči.
Nikdy jsem nepředpokládal, že se pokusím být hudebním kritikem, ale včerejší návštěva koncertu "Jazz na Hradě" mne k tomu přímo donutila: v nádherném prostředí románského sklepení Starého paláce vystupovala formace baskytaristy Pavla Jakuba Ryby "Mind the step", tedy správně v překladu "Pozor na schod", správně česky "Bacha, schod."
Odmítám hodnotit, jak se kdo z účinkujících, tedy Pavel Jakub Ryba, baskytara, Petr Venkrbec, saxofon, Jiří Kolman, bicí a hostující Angličan Bryan Corbett, trubkab podíleli na celkovém výsledku večera. Hráli totiž všichni s takovou vervou, s takovým nasazením, s takovou profesionalitou, ale hlavně s takovou radostí ze života, že tvořili jedno tělo ( těleso) a jednu duši.
A tak dokonce i moje žena, jejíž hudební preference většinou končí u posledních skladeb Ludwiga van Beethovena se po pěti minutách dostala do transu, který bych v ložnici vybuzoval podstatně, velmi podstatně, déle.
A osobní seznámení s hudebníky v zahradě nad rozzářenou Prahou bylo jen "třešničkou na dortu", abych připomenul, že zásluhu na tomto ( a na všech koncertech tohoto cyklu) má pan prezident Klaus, tedy nádherným zážitkem, na který se nezapomíná.
A to zážitkem od včerejška setrvalým, neboť tyhle muzikanty si příště a v příštích letech rozhodně nenechám ujít. A vřele Vám doporučuji učinit totéž.
P.S. Po včerejším koncertu se též křtilo cédéčko George Mraze (Jirky Mráze), slavného českého basisty žijícího v USA, natočené před pár měsíci s jeho letitými českými kamarády a spoluhráči ( Emil Viklický, Karel Růžička, Rudolf Dašek a Ivan Smažík) taktéž během koncertu na pražském Hradu - a protože Jirka Mráz zrovna zahajuje šňůru pěti vystoupení s americkými spoluhráči po vlastech českých, doporučuji milovníkům jazzu nenechat si tento zážitek také rozhodně ujít.
A J. H. Lorimer ústy velkoobchodníka Grahama:
Některé lidi nic tak nepřesvědčí o ceně předmětu, jako trochu zlata na obalu.
Myslím si též, že je nyní povinností nás všech a novinářů zvlášť, aby trvalým všímáním si "našeho" premiéra ukázali co největšímu počtu lidí, o jakou kreaturu jde. A doufám jen, že v tomto státě není tak vysoký počet hlupáků, kteří mu na jeho mussoliniovský styl naletí.
V dnešních Lidovkách najdete na toto téma můj sloupek, adresovaný právě Paroubkovi.
Proto ne zcela chápu vedení ODS, které promptně vyzvalo Paroubka k rezignaci a navrhlo složitý ústavní postup vedoucí k předčasným volbám. Jednak si opravdu myslím, že čím déle bude ten nabubřelý puchejř vystupovat, tím větší je šance, že spoustě lidem spadnou šupiny z očí - ale i kdybych se mýlil a bylo by lepší dojít k předčasným volbám, myslím si, že Paroubkem hozenou rukavici bylo lépe zvednout se slovy: dobrá, výzvu přijímáme a pojďme se na nejvyšší úrovni parlamentních stran domluvit na zkrácení volebního období a termínu předčasných voleb.
A je nutno též zvážit možnost, že puchejř tak spěchá s volbami proto, že se bojí rychlého pokračování vyšetřování privatizace Unipetrolu ( v Polsku, pochopitelně, ne u nás) a každé zkrácení času je proto pro něj velmi výhodné.
A ještě jedna poznámka: jde o docela vážnou věc a proto není na místě, aby vedení ODS vystupovalo na tiskovce v "zemanovských" úborech - vytahaných tričkách, košilích se
sežvýkanými límečky a při odchodu z tiskovky se pochechtávalo. Vzhledem k lidem, které by mělo a chtělo reprezentovat, je to nefér.
Můj páteční sloupek z Lidovek, věnovaný místopředsedovi vlády Martinu Jahnovi:
Vážený polosoudruhu místopředsedo vlády,
Mám vážné obavy o Vaše zdraví, neboť si nedovedu představit, že by dlouhodobý život v tak schizofrenní situaci, v jaké se v poslední době nacházíte, nakonec nevedl k rozštěpení mysli a hlavně charakteru.
Vaše minulá i současná vyjádření k možným reformním ekonomickým krokům Vám vysloužila celkem oprávněnou nálepku "liberálně pravicový ekonom". Vaše včerejší vládní hlasování pro bolševický zákoník práce, Vaše nevšímavost k faktu, kterak se Váš premiér otevřeně domlouvá a paktuje s bolševiky a Vaše ochota za Paroubkovu ČSSD kandidovat Vám ovšem dodává nálepky "bezpáteřný kariérista".
Je mi jasné, že z vaší strany bych slyšel obhajovná slova o tom, že bez Vašeho vlivu by byl posun vlády doleva ještě větší a zákoník práce i jiné zákony by byly ještě bolševičtější, ale zřejmé je, bohužel, to, že si Vás Paroubek pěstuje jen coby billboardový ksicht pro Prahu, avšak na Vaše názory a postoje (pokud je ve vládě ještě vůbec prosazujete, o čemž si dovoluji pochybovat) pranic nedává a dávat nebude.
A tak jediný Váš přínos spočívá v mých očích v tom, že prakticky ukazujete mladým lidem, jací lidé pomáhali v minulosti různým mizerným režimům dostat se a udržet se u moci. A to je za moje nemalé daně, ze kterých si Vás platím, zatraceně málo.
Takže Vás jako Váš zaměstnavatel vyzývám: odstupte, práskněte za sebou dveřmi a řekněte, že na bolševizaci Česka se odmítáte podílet: hodně lidem tím otevřete oči.
Nikdy jsem nepředpokládal, že se pokusím být hudebním kritikem, ale včerejší návštěva koncertu "Jazz na Hradě" mne k tomu přímo donutila: v nádherném prostředí románského sklepení Starého paláce vystupovala formace baskytaristy Pavla Jakuba Ryby "Mind the step", tedy správně v překladu "Pozor na schod", správně česky "Bacha, schod."
Odmítám hodnotit, jak se kdo z účinkujících, tedy Pavel Jakub Ryba, baskytara, Petr Venkrbec, saxofon, Jiří Kolman, bicí a hostující Angličan Bryan Corbett, trubkab podíleli na celkovém výsledku večera. Hráli totiž všichni s takovou vervou, s takovým nasazením, s takovou profesionalitou, ale hlavně s takovou radostí ze života, že tvořili jedno tělo ( těleso) a jednu duši.
A tak dokonce i moje žena, jejíž hudební preference většinou končí u posledních skladeb Ludwiga van Beethovena se po pěti minutách dostala do transu, který bych v ložnici vybuzoval podstatně, velmi podstatně, déle.
A osobní seznámení s hudebníky v zahradě nad rozzářenou Prahou bylo jen "třešničkou na dortu", abych připomenul, že zásluhu na tomto ( a na všech koncertech tohoto cyklu) má pan prezident Klaus, tedy nádherným zážitkem, na který se nezapomíná.
A to zážitkem od včerejška setrvalým, neboť tyhle muzikanty si příště a v příštích letech rozhodně nenechám ujít. A vřele Vám doporučuji učinit totéž.
P.S. Po včerejším koncertu se též křtilo cédéčko George Mraze (Jirky Mráze), slavného českého basisty žijícího v USA, natočené před pár měsíci s jeho letitými českými kamarády a spoluhráči ( Emil Viklický, Karel Růžička, Rudolf Dašek a Ivan Smažík) taktéž během koncertu na pražském Hradu - a protože Jirka Mráz zrovna zahajuje šňůru pěti vystoupení s americkými spoluhráči po vlastech českých, doporučuji milovníkům jazzu nenechat si tento zážitek také rozhodně ujít.
A J. H. Lorimer ústy velkoobchodníka Grahama:
Některé lidi nic tak nepřesvědčí o ceně předmětu, jako trochu zlata na obalu.