ÚTERNÍ GLOSY 6.09.2005
Miroslava Macka
Vrchní loupežník, tedy ministr financí loupeže Sobotka má jasno: snížit vysokánskou spotřební daň z pohonných hmot je nesmysl, neboť cena by zásluhou okamžitě zvýšených zisků obchodníků stejně zůstala stejná.
A proč o snížení spotřební daně z pohonných hmot bude dnes jednat polská vláda? To Sobotka nekomentoval. Ovšem už jeho předchozí výrok by měl stačit k rychlému opuštění úřadu. Nejraději oknem.
Úřad vlády včera zorganizoval za naše peníze (žádnými jinými nedisponuje) speciální tiskovou konferenci, jen aby na ní mohl šéf tohoto úřadu hřímat, že neexistuje jakýkoliv vztah mezi externím poradcem Robertem Piksou a premiérem Paroubkem. Což mi připomnělo jeden starý dobrý vtip, text z fuktivních stanov KSČ.
"Kdo získá do Strany jednoho nového člena, nebude muset jeden rok platit členské příspěvky. Kdo získá dva nové členy, nebude muset platit členské příspěvky pět let. Kdo získá tři a více nových členů, získá potvrzení, že nikdy neměl se Stranou nic společného.
Můj včerejší sloupek z Lidovek:
Představte si, že nastoupíte jako žák do třídy, kterou ovládá partička silných nařvanců a ta vás každodenním terorizováním nutí krást spolužákům peníze a předávat jim je. Máte, pochopitelně, několik možností. Postavíte se jim a svůj postoj i přes různé ústrky a nakládačky ustojíte. Zlomíte se, sem tak spolužákům nějaké drobné ukradnete, ale vynasnažíte se vyhýbat se této "povinnosti" jak to jen jde. Zlomíte se, a abyste měli pokoj, trpně až aktivně plníte příkazy mocnějších spolužáků. Ihned se s potěšením přidáte k nim a začnete se aktivně podílet na přerozdělování nakradených peněz.
Vůbec nechci hodnotit, neboť pro to nemám dost seriózních informací, jak se zachoval v obdobné životní situaci (za partičku třídních mizerů si dosaďte velkomizery státní) herec Jan Kanyza, když na něj silná partička zatlačila. Vím jen, že výše uvedené poslední řešení to rozhodně nebylo.
Velmi mne však zaujala jeho slova "Tak mi řekněte, kde jsou všichni ti skuteční viníci tohoto hnusu? Ti, kteří tu špínu vymýšleli a organizovali, kteří vydírali a zastrašovali obyčejné lidi... Mě nezajímají jejich platy, jejich odstupné, jistě velkorysé, jejich penze. To je mi jedno, na to kašlu. Ale zajímá mě, kde jsou, co dělají a jak žijí. To bych chtěl vědět!"
Také mi to vrtá hlavou: kde jsou a co dnes dělají ty desítky a stovky městských, okresních, krajských a já nevím ještě jakých tajemníků a předsedů KSČ, kde jsou a co dnes dělají ty desítky a stovky estébáků?
Není právě tohle úkol pro Úřad pro dokumentaci zločinů komunismu? Nebo snad máme dokumentovat zločiny, ale zločinců si nevšímat?
Máme si podávat šikanované žáky a ty, co je léta a léta šikanovali, ponechávat v blahobytném klidu? Chápu sice, že pro bulvár je zajímavější podávat si Jana Kanyzu a ostatní, ale nebylo by mnohem a mnohem férovější a hlavně ozdravnější podávat si ty skutečné lumpy?
J. H. Lorimer ústy velkopodnikatele Grahama:
Dvou věcí si nikdy nesmíš všímat: utrhání a pochlebenství. První ti totiž nemůže uškodit a druhé pomoci.
A proč o snížení spotřební daně z pohonných hmot bude dnes jednat polská vláda? To Sobotka nekomentoval. Ovšem už jeho předchozí výrok by měl stačit k rychlému opuštění úřadu. Nejraději oknem.
Úřad vlády včera zorganizoval za naše peníze (žádnými jinými nedisponuje) speciální tiskovou konferenci, jen aby na ní mohl šéf tohoto úřadu hřímat, že neexistuje jakýkoliv vztah mezi externím poradcem Robertem Piksou a premiérem Paroubkem. Což mi připomnělo jeden starý dobrý vtip, text z fuktivních stanov KSČ.
"Kdo získá do Strany jednoho nového člena, nebude muset jeden rok platit členské příspěvky. Kdo získá dva nové členy, nebude muset platit členské příspěvky pět let. Kdo získá tři a více nových členů, získá potvrzení, že nikdy neměl se Stranou nic společného.
Můj včerejší sloupek z Lidovek:
Představte si, že nastoupíte jako žák do třídy, kterou ovládá partička silných nařvanců a ta vás každodenním terorizováním nutí krást spolužákům peníze a předávat jim je. Máte, pochopitelně, několik možností. Postavíte se jim a svůj postoj i přes různé ústrky a nakládačky ustojíte. Zlomíte se, sem tak spolužákům nějaké drobné ukradnete, ale vynasnažíte se vyhýbat se této "povinnosti" jak to jen jde. Zlomíte se, a abyste měli pokoj, trpně až aktivně plníte příkazy mocnějších spolužáků. Ihned se s potěšením přidáte k nim a začnete se aktivně podílet na přerozdělování nakradených peněz.
Vůbec nechci hodnotit, neboť pro to nemám dost seriózních informací, jak se zachoval v obdobné životní situaci (za partičku třídních mizerů si dosaďte velkomizery státní) herec Jan Kanyza, když na něj silná partička zatlačila. Vím jen, že výše uvedené poslední řešení to rozhodně nebylo.
Velmi mne však zaujala jeho slova "Tak mi řekněte, kde jsou všichni ti skuteční viníci tohoto hnusu? Ti, kteří tu špínu vymýšleli a organizovali, kteří vydírali a zastrašovali obyčejné lidi... Mě nezajímají jejich platy, jejich odstupné, jistě velkorysé, jejich penze. To je mi jedno, na to kašlu. Ale zajímá mě, kde jsou, co dělají a jak žijí. To bych chtěl vědět!"
Také mi to vrtá hlavou: kde jsou a co dnes dělají ty desítky a stovky městských, okresních, krajských a já nevím ještě jakých tajemníků a předsedů KSČ, kde jsou a co dnes dělají ty desítky a stovky estébáků?
Není právě tohle úkol pro Úřad pro dokumentaci zločinů komunismu? Nebo snad máme dokumentovat zločiny, ale zločinců si nevšímat?
Máme si podávat šikanované žáky a ty, co je léta a léta šikanovali, ponechávat v blahobytném klidu? Chápu sice, že pro bulvár je zajímavější podávat si Jana Kanyzu a ostatní, ale nebylo by mnohem a mnohem férovější a hlavně ozdravnější podávat si ty skutečné lumpy?
J. H. Lorimer ústy velkopodnikatele Grahama:
Dvou věcí si nikdy nesmíš všímat: utrhání a pochlebenství. První ti totiž nemůže uškodit a druhé pomoci.