Do obecné školy chodil v Kojetíně, v Kroměříži absolvoval gymnasium - po celou dobu s vyznamenáním. Začal v Praze studovat teologii a historii, přerušil studia, vstoupil do státních služeb a oženil se. Pracoval na berním úřadě v Kojetíně, Vsetíně, pak v Brně a koncem války zase v Kojetíně. Po zrušení berních úřadů přešel jako kulturní inspektor na ONV Kojetín, po zrušení okresu Kojetín věnoval všechny své síly tovačovskému muzeu a archivu. Měl výjimečně skvělou paměť (dnes bychom řekli počítačovou), nejen pro členy rodiny, ale i pro desítky ba stovky přátel a známých byl chodícím naučným slovníkem. Státní jazykovou zkoušku absolvoval z němčiny, holandštiny, hebrejštiny a lužické - srbštiny. Výborně ovládal latinu a řečtinu, texty studoval i v anglických, francouzských, italských a polských originálech. Láska k historii a vlastivědě prolíná celým jeho životem, dlouhá léta byl kojetínským kronikářem. Publikoval nespočetné množství článků a studií. Byl nezapomenutelným vypravěčem, autorem čtyř knih moravských pověstí, povídek a pohádek:
Hanácké pohádky a pověsti - 1957
Pověsti o hradech a zámcích - 1957
Zázračná slunečnice - 1972
Kam až dohlédneš - 2001, upravila Olga Nimmerfrohová
Spravedlivého zhodnocení své práce se zatím ještě nedočkal. Z jeho rozsáhlého odkazu však čerpají a ještě dlouho budou nepochybně čerpat i další generace.