Nalezený dokument [ Historie (archivní dokument) ]

"Jen ten je hoden budoucnosti, kdo zná svou minulost!“

Nalezený dokument

Před několika lety parta nadšenců z Klubu vojenské historie Suchdol nad Odrou ve spolupráci s panem Jiřím Dostalíkem dohledala a následně i vyzvedla zbytky havarovaného letounu IL-2 Šturmovik. Postupně se podařilo identifikovat i tělesné ostatky pilota npor. Nikolaje Jakovleviče Motorina. Urna je dnes uložena se souhlasem Ruské ambasády u pomníku před školou. Přátelé ze Suchdolu pečlivě zrekonstruovali dochované části letounu a je možno si jej prohlédnout v muzeu v suchdolské bývalé škole. Při loňském vzpomínkovém aktu nám byl předán překlad osobního dopisu Nikolaje Jakovleviče Motorina z 22. března 1945, který byl podkladem pro udělení nejvyššího válečného vyznamenání - titulu Hrdina Sovětského svazu. Životopis, který byl získán ve válečném archivu u Moskvy, přetiskujeme a zároveň zveřejňujeme podobu muže, který byl v naší obci zabit při monitorovacím letu z již osvobozeného polského letiště několik desítek hodin před samotným závěrem války.


Životopis

Já, Motorin Nikolaj Jakovlevič, narozený 30. října 1922 ve vesnici Dmitrijevka, Izjberdijevský okres, Tambovská oblast, v rodině rolníka.

Moje národnost je ruská. Vzdělání 9 tříd. Jsem nestraník. Rodiče se před říjnovou revolucí zabývali zemědělstvím, po revoluci se dále věnovali zemědělství. V roce 1930 vstoupili do kolchozu, kde také pracují do současnosti.

Dětství jsem prožil na vesnici v domě rodičů. V roce 1930 jsem nastoupil na zemědělskou školu, v roce 1935 jsem ji ukončil a nastoupil na nižší střední školu. Po ukončení 7. třídy v roce 1938 jsem pokračoval na střední škole  - městečko Petrovsk, Izberdijevský okres, kde jsem dokončil 9. třídu a 5. prosince 1940 odjel do města Mičurin k zápisu do aeroklubu.

Po absolvování zdravotní prohlídky jsem se stal žákem Mičurinského aeroklubu. Dne 9. 12. 1940 začalo moje studium. Letní část byla velmi zajímavá a v krátkém čase jsem splnil program výcviku na letadle. 23. června 1941 jsem složil státní zkoušku na výbornou a byl poslán na Tambovskou vojenskou leteckou školu pilotů, kde pokračoval můj výcvik na letadlech R-5, UT - 2, SB a k 5. 12. 1943 jsem také ukončil základní výcvik na letadle IL - 2.

Po skončení školy mi byla propůjčena hodnost „Podporučík“ a k absolvování další služby jsem byl převelen do města Kimry  k 34. záložnímu leteckému pluku.

Od 28. září 1943 jsem zařazen k 565. Bitevnímu leteckému „Stanislavskému“ pluku jako pilot. U pluku jsem dokončil výcvik a byl zařazen do stavu bojových pilotů, spolu s plukem jsem odletěl k 1. Ukrajinskému frontu, kde 21. března 1944 jsem prodělal bojový křest.

K 1. 8. 1944 jsem splnil podmínky na vedoucího pilota, účastním se bojových operací pluku u 4. Ukrajinského frontu.

Za dobu působení u pluku jsem absolvoval 130 úspěšných bojových letů k ničení živé síly a techniky nepřítele. Za výborné plnění velitelstvím zadaných bojových úkolů na poli boje s německo-fašistickými okupanty jsem byl vyznamenán čtyřmi Státními vyznamenáními - řády: “Rudé hvězdy“, „Vlastenecké války 1. stupně“ a dvěma řády „Rudého praporu“.

Příbuzné v zahraničí nemám. Nebyl jsem odsouzený ani vyšetřovaný, příbuzní taky nebyli. V zajetí ani obklíčení jsem se nenacházel.

Poručík MOTORIN

22. března 1945



npor. Nikolaj Jakovlevič MOTORIN, pilot 565.BLP/224.BLD, (1922 - 1945)









UMÍSTĚNÍ

AKTUALIZACE: Petr Svoboda (Infomorava.cz) org. 56, 25.04.2014 v 17:30 hodin