ÚTERNÍ GLOSY 11.09.2018

Miroslava Macka
Dovoluji si Vás tímto pozvat jednak do Opavy, kde budu mít v rámci Bezručovy Opavy literární podvečer v Knihovně Petra Bezruče, a to v úterý 11. 9. 2018 v 18.00 hodin.
Dále do Ostravy, kde budu mít den nato, tedy ve středu 12. 9. 2018 v 16.00 hod. v Knihcentru na Smetanově náměstí křest své nové knihy "Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle" s následnou besedou a autogramiádou.
Těším se na Vás!

Ukázka z nové knihy:
Dům, ve kterém jsem se narodil, drahná léta žil a stále občas přebývám, navrhl můj otec – architekt ve chvíli přechodného pominutí mysli, takže je na rozdíl od obvyklých obydlí architektů obyvatelný, útulný a přívětivý. Což se o ostatních domech, které navrhl, rozhodně říci nedá. Zato na ně můžete narazit v kdejaké knize o avantgardní architektuře. Byly totiž avantgardní, hypermoderní, krásné vně i uvnitř, a to zvláště na fotografiích, ovšem všechny měly jednu jedinou maličkou vadu - nedalo se v nich pořádně bydlet. Vzpomínám si, jak jednou proměnil ve stavební plány představy jednoho stavebníka a jeho dvou dospívajících dětí, a to včetně kulečníkového pokoje, baru, šatny se spoustou zrcadel, úschovny na kožichy a tělocvičny. Když je pak slavnostně předával rodině ke schválení, dorazila i stavebníkova manželka, prohlédla si plány a pak vznesla jeden jediný dotaz:
„A kde je kuchyň?“
Čímž nabourala celou koncepci toho nádherného domu.
Samozřejmě, že dům, ve kterém člověk žije, spoluvytváří jeho osud. Obyvatel pastoušky těžko bude v životě pět písně díkůvzdání za krásy života a malý byt v oprýskaném činžáku s tmavým sešlapaným schodištěm, zpustlým dvorkem a půdou, kterou se prohání meluzína, ze sebe většinou nevysílá do světa veselé rozesmáté lidi s přátelským pohledem na svět.
Otec vždycky říkával: „Kdybych umřel a dostal se do pekla, trvalo by mně to nejméně týden, než bych si povšiml, že nejsem ve své projekční kanceláři.“
On měl vůbec svérázné názory na své milované povolání. Tvrdil třeba, že architekti jsou velice přemýšliví lidé a vždy dokáží nalézt a navrhnout skvělé řešení jakéhokoliv problému. Sice většinou řešení nepraktické a nefunkční, ale vždy skvělé. Prostě architekt je člověk, který vám kupříkladu doporučí vzít si na poušť automobilová dvířka, abyste si v případě horka mohli spustit okénko.
Dalším jeho oblíbeným tématem byl vztah architekta, stavbyvedoucího a stavebníka. Časem vypiloval jejich dokonalou charakteristiku: architekt je člověk, který toho ví velmi málo o mnoha věcech a postupně toho ví méně a méně o více a více věcech, takže nakonec prakticky neví nic o všem. Stavbyvedoucí, na druhé straně, toho ví hodně o málo věcech a postupně toho ví víc a víc o méně a méně věcech, takže nakonec ví prakticky všechno o ničem. Stavebník pak ví prakticky všechno o všem, ale po poradách s architektem a stavitelem nakonec neví o ničem nic.
Uznejte, že to sedí.